MF DNES vyzkoušela, kam až se v nemocnici dostane člověk v plášti, vydávající se například za medika. Bez cedulky na oděvu a bez konkrétního jména. Na chirurgii v Praze na Karlově náměstí a na geriatrii v Kateřinské ulici se redaktorka bez problémů dostala až na oddělení k pacientům a nabízela jim k pití čaj. Odkud jste? Na to se "falešné medičky" nikdo z personálu ani pacientů neptal.
Na dětské klinice Ke Karlovu pak pronikla až na oddělení dorostu a na jednotku intenzivní péče, ale přítomná lékařka ji po dvou minutách zastavila a odhalila. Na ambulanci téže kliniky však sestra vydala ochotně zdravotní kartu pacienta, ačkoli jsou to zákonem chráněná osobní data.
Stačilo říci: Jsem medička a posílá mě ta a ta paní doktorka. "Nijak mě to nepřekvapuje. Když si vezmete bílý plášť, nikdo vás nezastaví," tvrdí David Marx, člen správní rady organizace Joint Commission International, která sleduje kvalitu nemocnic a uděluje akreditace. Bezpečí pacientů je podle něj jednou z podmínek akreditace, ale zároveň jedno z nejslabších míst nemocnic.
Ve zdravotnických zařízeních se hodně krade, před čtyřmi lety si zase cizí člověk převlečený za lékaře na gynekologii Fakultní nemocnice v Olomouci bez problémů "vyšetřil" pacientku. Policisté se tehdy divili, jak to, že mu nikdo z personálu nezbránil v přístupu na pokoj.
"Když jsem teď na fakultě humanitních studií učil manažery ve zdravotnictví a sociálních službách a položil jim anketní otázku: Kam až se dnes falešný doktor dostane? odpověděli shodně: U nás asi všude," řekl David Marx.
"Asi ano. Ale nejen u nás," reagoval ředitel Všeobecné fakultní nemocnice Martin Holcát, pod niž spadají zmíněná tři oddělení, jež testovala MF DNES. Na tuto akci reagoval bez jakéhokoli podráždění slovy: "Hezké." Sám si prý v nemocnicích v USA i Velké Británii vyzkoušel něco podobného a také pronikl hodně daleko. Ovšem s výjimkou zdravotní dokumentace.
"K ní se tam nikdo nepovolaný nemohl dostat. To, co se stalo v mé nemocnici, je velmi vážná chyba," přiznal Holcát. Dokumentaci totiž nemůže personál vydat ani skutečnému medikovi, ten do ní smí nahlížet jen za asistence lékaře.
Přesto si Holcát nemyslí, že je možné bezpečí stoprocentně zaručit. "Ročně naší nemocnicí projde dva a půl milionu lidí, k tomu návštěvy, personál, medici. Čím větší nemocnice, tím větší ruch. To neuhlídáte, pokud z nemocnic nechceme udělat koncentráky," podotkl.
O tom, že se Všeobecná nemocnice nijak neliší od ostatních, svědčí například reakce ředitele Fakultní nemocnice v Motole Miloslava Ludvíka. Ten na sdělení, že se MF DNES v několika nejmenovaných zařízeních podařilo dostat se k pacientům i ke kartě a zda by to mohlo být zrovna u nich, reagoval: "No pozdravpánbu! Nemohu to vyloučit. A který ředitel ano, ten lže."
Vzápětí ujistil, že jeho nemocnice se snaží: všichni prý nosí jmenovky a na interním oddělení se testuje systém čipových karet. Ale jeho zavedení v celé nemocnici by prý stálo čtyřicet milionů. "Je to absurdní: v kdekteré firmě si vás na vrátnici zapíšou, dostanete visačku. V nemocnici ne," říká David Marx. "Riziko, že do nemocnice pronikne někdo nepovolaný, je vysoké. Ohroženy jsou zvláště malé děti, mentálně postižení a staří lidé."
Jak dodává, lidé bílému plášti důvěřují, proto by personál měl přinejmenším nosit jmenovky a být vnímavější k neznámým tvářím. Jmenovku by měli nosit i uklízečky, medici či studenti. "Medici u nás visačky nemají. Ale už o tom jednáme," potvrdil Holcát. Podle něho se však i sami pacienti musí začít zajímat, kdo k nim z personálu přichází. Patří to ostatně k jejich základním právům.
