Pomiňme teď volební cirkus plný demagogických řečí o tom, kterak tu budou jen sanatoria pro boháče a chudáci budou umírat na ulici.
Oplácet stejnou mincí je snadné: proč nezakázat privátní obchody? Cožpak nehrozí, že budou prodávat jen kaviár pro boháče a chudák si chleba nekoupí?
Sociální demokraté si protiřečí. Nejprve převedli nemocnice v rámci správní reformy na kraje (jichž se nikdo neptal, jestli jich tolik potřebují), ale pak samosprávě rozkazovali, co s nimi smějí dělat.
Šest let střídají bílé ministry rychleji než košile a neexistující reformu a existující dluhy látají zákazy. Kraje, ať už v nich vládnou jakékoliv koalice (včetně ČSSD), nečekaly, až se v centru politici rozhoupou, a nemocniční otesánky začaly léčit. Vcelku úspěšně. Neúspěšné ministerstvo svou léčbu ještě nesepsalo.
Sociální demokraté také dávají najevo, že považují lékaře, ředitele nemocnic, krajské politiky (včetně svých) za bez skrupulózní tvory, kteří myslí jen na ždímání peněz.
Máme věřit, že jen ti nejvyšší politici v Praze myslí na lidi. Přitom ani v privátních nemocnicích pacienti nic neplatí. Platí pojišťovny. A ty jsou tu od toho, aby se staraly, jaké obory péče jsou v regionu nutné. Kdyby některá nemocnice toužila rušit nelukrativní péči, tak s ní jednoduše nemusí uzavřít smlouvu.
V ČSSD věří, že pacienti se nevyznají a jen státem stanovená a regulovaná síť neziskových nemocnic je pro ně to pravé. Dobrá, pak se však musíme ptát: co když síťová nemocnice bude špatná? Brzy se přece máme dozvědět, jak a kde kvalitně léčí. Ze sítě nemocnici úředníci vyřadí? Nebo se v ní budeme muset léčit neléčit nadále?
Žel, jasnější představy o zdravotnictví ČSSD nepředvedla. Teď bylo především nutné vystrašit voliče, že kapitalisté jim seberou nemocnice. Kuriózní vpašování zákazu do zákona o snižování hluku mluví samo za sebe: šlo přece hlavně o ten volební hluk!
