Ta placka na bílém lékařském plášti praští do očí každého: "Zeptej se mě, jestli mám umyté ruce."
Na svých šatech by tento nápis měli po Novém roce začít nosit lékaři v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.
Terčík na lékařském plášti má jasný smysl. Infekcí, která často pochází z nečistých rukou, se v českých nemocnicích nakazí okolo pěti procent pacientů. Jejich léčba je pak mnohem složitější a mnozí kvůli těmto komplikacím zemřou.
Jít se léčit do nemocnice je přitom riskantnější než skočit bungee jumping nebo lézt po horách. Alespoň podle výsledků nedávné studie medicínských omylů v USA. "Čísla, která pocházejí z Evropy - z Dánska a Velké Británie - jsou ještě horší. Není důvod věřit tomu, že čeští lékaři chybují méně," říká David Marx z mezinárodní společnosti, která uděluje nemocnicím certifikáty kvality.
Své o chybách zdravotníků ví Helena Nahodilová z Prahy. Před pěti lety si ošklivě zlomila nohu. Lékaři jí nohu sice šikovně "sdrátovali" a zasádrovali, jenže stále měla vysokou horečku.
"Mysleli, že rána hnisá. Tak jsem šla znovu na operační sál, kde sádru rozřízli a zjistili, že noha je v pořádku. Až po pár dnech za mnou doktor přišel a řekl: Tak se vám jdeme přiznat, že jsme vám při cévkování infikovali močové cesty... Neomluvil se. A já přitom měla dlouho problémy a běhala kvůli tomu po vyšetřeních."
Výjimečný případ? Kdepak. Lékaři nejsou neomylní. Potíž je v tom, že v Česku jen málokteré nemocnice sledují vlastní chyby a umějí se z nich poučit.
"Rozeslali jsme dotazník všem 207 nemocnicím s tím, jestli sledují mimořádné události, které se u nich stanou. Vrátilo jej 57 nemocnic. Jenže jen některé sledují všechno, co je důležité, ne třeba to, že opilý pacient napadl zdravotníka," říká David Marx.
V Česku přesnější výzkumy o chybách v nemocnicích neproběhly. Z čísel, která přišla z ciziny, odborník Petr Škrla odvodil, že u nás ročně zemře asi tři tisíce lidí kvůli tomu, že se lékaři či sestry spletli třeba při podávání léků, při operacích či v diagnóze. "Kolik pacientů musí zemřít, než začneme hledat řešení?" ptá se Škrla, který o chybách zdravotníků napsal knihu.
Jak je důležité "se hlídat", dokazují příklady ze dvou českých nemocnic, které už mezinárodní akreditaci získaly a musí své omyly sledovat.
"Sledujeme i skoro-chyby. Tedy omyly, které se málem staly, ale povedlo se jim včas zabránit, díky kontrolním systémům, které máme," říká František Vlček z Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
"Chirurgovi třeba zabere tři vteřiny, než si na sále nahlas přeříká: Toto je pan Kropáček a operujeme mu levou nohu. A stalo se, že se pacient ozval: Ale ne, pane doktore, to není pravé oko, ale levé..."
Podobné příběhy má i Petr Kolouch z Nemocnice Na Homolce. "Zjistili jsme, že počet pádů je u pacientů nad 65 let a s určitými diagnózami vyšší. Poučení? Zvažujeme, že je odlišíme barevným náramkem na ruce, aby sestry věděly - pozor, tohoto pacienta je třeba doprovázet, když jde na záchod."
