V každém kraji i bývalém okrese by existovala jedna taková nemocnice. Dohromady by jich bylo - z dnešních zhruba dvou set nemocnic - asi devadesát.
Tvořily by takzvanou páteř lůžkové péče, musely by přijmout pacienty ze spádové oblasti, postarat se o bezdomovce i nepojištěné lidi a také hospodařit beze ztrát.
Na druhé straně by měly nárok na daňové úlevy.
Autoři zákona slibují i omezení korupce. Nemocnice by musely uvádět, u koho nakupují nebo si třeba nechávají prát prádlo.
"Mnohde dnes působí dodavatelsko-odběratelské mafie. Nakupuje se od firem, které si založili lidé z managementu nemocnice. Nebo je nákup ponechán na subjektivním rozhodnutí primáře," uvedl bývalý ministr zdravotnictví Ivan David (ČSSD).
Komora podporuje veřejné nemocnice i proto, že zdravotníci by v nich měli určený minimální plat. Nemocnice mimo "neziskovou páteř" by mohly mít jakoukoli formu, tedy být klidně privátní, aniž by je to nutně odřízlo od smlouvy s pojišťovnou, tedy možnosti léčit bez přímých plateb pacientů.
Povinnosti veřejných nemocnic Pramen: návrh zákona o veřejných neziskových nemocnicích |
Nemohly by se tedy privatizovat. Návrh vyvolává protichůdné reakce. Někteří kritici mluví o omezování soukromého podnikání.
"Vypadá to bohulibě, ale ve skutečnosti jde o poměrně nebezpečný plán, který zvýhodní neziskové nemocnice a prohloubí nerovnost," řekl senátor a stínový ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek.