Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Němečtí voliči rozpoutali drama

  18:29aktualizováno  18:29
Německé vládní volby jsou vyrovnané. Zisky vládní SPD a jejího největšího konkurenta CSU se pohybují okolo 38 procent. Podle televize ARD však sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder s bavorským konzervativcem Edmundem Stoiberem prohrál. Potrvzuje se, že jde o nejdramatičtější souboj o vládu nad zemí od sjednocení Německa v roce 1990.

Schröderova SPD získala podle odhadů televizí ARD a ZDF 37 až 38 procent hlasů, zatímco Stoiberův křesťanský blok CDU/CSU 38 až 39 procent.

Dosud koaliční Zelení ministra zahraničí Joschky Fischera si zatím připisují 9,0 až 9,5 procenta hlasů. Opoziční liberálové (FDP), kteří jsou potenciálními partnery pro konzervativce, ale také pro SPD, mají 7,0 až 7,5 procenta hlasů.

Odhady se budou během večera postupně zpřesňovat. Oficiální výsledky lze čekat v pondělí nad ránem. V posledních volbách roku 1998 vyhrála SPD (40,9 procenta) před CDU/CSU (35,1), Zelenými (6,7), FDP (6,2) a PDS (5,1).

Jak dopadne PDS?
Ve volbách nejde jen o vítězství Gerharda Schrödera či Edmunda Stoibera, záleží i na výsledku postkomunistické Strany demokratického socialismu PDS.

Následnická organizace východoněmecké komunistické SED má zatím kolem čtyř procent a je těsně pod nutnou pětiprocentní hranicí pro vstup do parlamentu. Na jejím vstupu do Spolkovém sněmu může do značné míry záležet, jakou bude mít Německo vládu.

Pokud PDS zažije hořkou porážku, nelze vyloučit ani velkou koalici SPD a CDU/CSU, která vládla v letech 1966 až 1969. Pokud vládu sestaví Edmund Stoiber, bude to mít vliv na česko-německé vztahy. Stoiber už například řekl, že je nutné dívat se jinak na Benešovy dekrety.

Stoiber: pracovitý asketa
Lídr bavorské CSU a bavorský premiér Edmund Stoiber je vynikající řečník a skvělý stratég, který se netají přesvědčením, že politik musí brát lidi takové, jací jsou, a tomu přizpůsobit své chování.

V porovnání se současným kancléřem Schröderem působí méně moderně a stylizuje se do role muže z lidu. Je nadšeným fotbalovým fanouškem a předsedou správní rady fotbalového klubu Bayern Mnichov. Sám také příležitostně hraje fotbal a lyžuje.

Šedesátiletý Stoiber žil v 90. letech v politickém stínu předsedy CDU Helmuta Kohla. Bavorsko ale pod jeho vedením od roku 1993 jen vzkvétalo. Dnes tvrdí, že to, co udělal pro Bavorsko, chce udělat pro Německo jako kancléř. Pověst úspěšného hospodáře mu však na jaře pošramotil krach několika bavorských koncernů.

Do povědomí české veřejnosti se Stoiber zapsal jako zastánce zájmů Němců vysídlených po válce z Československa, mezi nimiž byla i jeho - tehdy tříletá - žena Karin. Jako tvrdošíjný odpůrce Benešových dekretů vyzýval od počátku 90. let českou stranu k dialogu se sudetskými Němci.

O svém dětství v Oberaudorfu Edmund Rüdiger Rudi Stoiber, narozený 28. září 1941, nerad mluví.

Nebyl nijak vzorným žákem a s rodiči a dvěma sestrami zakusil i hlad. Právě těžké dětství v něm mělo podle znalců jeho života probudit typickou bojovnost. Je perfekcionista, vášnivý rétor a působí dojmem spolehlivosti a nadšení naplno pracovat pro blaho německého národa.

Na volebních billboardech se prezentuje jako otec harmonické rodiny, který žije se svou ženou již přes třicet let. "Taťka je jedinečný utěšitel a srdečný člověk, dokáže skvěle naslouchat a nebývá tak přísný jako mamka," říká o otci nejstarší ze tří dětí, dcera Constanze.

Edmund Stoiber se již jako chlapec zajímal o dějiny. Vystudoval práva a politologii v Mnichově a v roce 1975 už byl v okresním předsednictvu CSU v Horním Bavorsku.

S angažovaností v CSU, která v Bavorsku nepřetržitě vládne již od roku 1966, stoupal Stoiber také po žebříčku politické moci. V roce 1974 byl poprvé zvolen poslancem zemského sněmu, od roku 1982 vedl úřad zemské vlády Bavorska.

Jako ministr vnitra zemské vlády v letech 1988 až 1993 důsledně realizoval opatření k omezení zločinnosti a posílil policejní pátrací službu, aby vyrovnal otevření hranic v rámci EU. Znám je rovněž Stoiberův tvrdý postoj proti přistěhovalcům. 

Schröder: mediální hvězda
Vysloužil si přívlastek "mediální kancléř". Rád kouří cigára značky Cohiba, miluje Itálii a špagety a la arabiata, kamarádí s Tony Blairem a německý pánský časopis Men's Health ho zvolil nejlépe oblečeným politikem.

Chtěl by jednou letět do vesmíru a je velkým fandou starých westernů. V roce 1998 usedl sociální demokrat Gerhard Schröder do křesla nejmocnějšího muže Německa pod heslem "nového politického středu".

Krátce před parlamentními volbami se mu v průzkumech veřejného mínění podařilo stáhnout několikaměsíční náskok úhlavního rivala Edmunda Stoibera. Na pomoc mu přišly srpnové pustošící záplavy, kdy se ukázal jako rodilý krizový manažer. Zdatný rétor zabodoval i kritikou amerického postupu vůči Iráku. Také v ostře sledovaných televizních duelech obstál lépe než jeho protivník.

Schröder vyrůstal v prostředí poválečné chudoby mezi čtyřmi sourozenci. Gerhard Fritz Kurt Schröder se narodil 7. dubna 1944 v dolnosaském Mosenbergu uklízečce a pomocnému dělníkovi. Otce nikdy nepoznal, zahynul na frontě v Rumunsku. Jako nejstarší syn brzy převzal roli hlavy rodiny a prostředníka mezi jednotlivými členy. O "malých poměrech", ze kterých vzešel, hovoří často a rád.

Vyučil se v obchodu s porcelánem, studoval dálkově práva, pracoval krátce jako advokát. Do SPD vstoupil v roce 1963. Ve Spolkovém sněmu poprvé usedl v roce 1980. To již pomalu vychládal z radikálních levicových postojů 70. let. V roce 1978 obhajoval před soudem Horsta Mahlera, bojovníka levicové teroristické skupiny RAF.

"Ano, jsem marxista," hřímal svého času na mítincích mládežnické SPD. Dnes nad těmito "hříchy mládí" s úsměvem mává rukou a těší se přezdívce "soudruh bossů", kterou si vysloužil čilými styky s kapitány velkého průmyslu.

Do historie vstoupil Schröderův výkřik, který ještě za poslancování padl v Bonnu, kdy poněkud společensky unaven lomcoval mřížemi tamního kancléřství a křičel: "Pusťte mě dovnitř." Sen se mu splnil.

Nejenom politický, ale také soukromý život nepostrádal četné zvraty a rozruch. S první ženou, knihovnicí Evou, se rozvedl čtyři roky po svatbě. Učitelka angličtiny a francouzštiny Anna ho doprovázela během šéfování Mladým socialistům. Za ambiciózní Hiltrud alias "Hillu", německou Hillary Clintonovou, ji vyměnil, jakmile se stal poslancem.

Krátce před volbami 1998 se znovu ženil - s novinářkou týdeníku Focus, o devatenáct let mladší Doris Köpfovou, která má na něj značný vliv.
Biografická kniha jej líčí jako šetřivého člověka, který v soukromí jezdí ojetým volkswagenem.

Kniha však poukazuje i na jeho slabiny - názorovou nestálost a přehnaný zájem o vystupování v televizi.

Autoři:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Severokorejský vůdce Kim Čong-un na inspekci dělostřelecké jednotky (27. dubna...
Kim se vrhl na digitální loupeže. V pozoru musí být i české banky

Ještě před několika lety tajné služby nepovažovaly severokorejské hackery za vážnější hrozbu. Dnes kybernetičtí záškodníci ve službách Kim Čong-una útočí na...  celý článek

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš na předvolebním mítinku v Praze (28. září 2017)
Američané si lámou hlavu: Vydá se Babiš po volbách Orbánovou cestou?

Andrej Babiš se nápadně podobá Donaldu Trumpovi a výsledek parlamentních voleb naznačí, jestli se Česko zařadí po bok Polska a Maďarska, čímž by se evropská...  celý článek

Ksenija Sobčaková bude kandidovat na prezidentku v ruských prezidentských...
Na ruskou prezidentku bude kandidovat hvězda moskevských salonů Sobčaková

Populární televizní moderátorka Ksenija Sobčaková hlásící se k ruské opozici ve středu oznámila kandidaturu v prezidentských volbách v březnu 2018....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.