Německý ústavní soud letos v červnu rozhodl, že "Lisabon" neodporuje německé ústavě, ale uložil parlamentu vypracovat a schválit ony pozměňující zákony.
Ty hlavně posilují pravomoci německých zákonodárců v rámci evropské sedmadvacítky. Všechny změny Lisabonské smlouvy kupříkladu bude muset formálně schvalovat Spolkový sněm a Spolková rada. - čtěte Německý ústavní soud posvětil "Lisabon", ratifikaci ale pozastavil
Podobné opatření si odhlasovaly i poslanci v Česku, Polsku, Nizozemsku a Velké Británii.
Zákony tedy dnes prošly dolní komorou, ještě je čeká hlasování v té horní. Je naplánováno na 18. září. Pak je podepíše prezident Horst Köhler. A zároveň bude moci připojit svůj podpis i pod Lisabonskou smlouvu, která už ratifikací v parlamentu prošla.
Čeká se na podpis posledních čtyř zemí
Reformní Lisabonská smlouva, která nahradila zkrachovalý projekt takzvané euroústavy, může začít platit až ve chvíli, kdy ji ratifikuje všech sedmadvacet členských zemí EU.
Kromě Německa se čeká ještě na Irsko, Polsko a Česko. Irové loni v červnu odmítli dokument v referendu. Jejich NE bylo ale spíš určeno domácím politikům nežli Unii jako takové. - čtěte Irové řekli NE Lisabonské smlouvě, Evropa tápe
Za necelý měsíc, přesněji 2. října, půjdou Irové hlasovat znovu. Na Bruselu si vydupali výjimky, a tak by jejich souhlasu zdánlivě nemělo nic bránit. - čtěte EU vyšla vstříc Irům, chce, aby schválili Lisabon
Zbytek Evropy ale nejspíš bude i tentokrát tajit dech. Poslední průzkumy veřejného mínění totiž ukazují, že příznivců "Lisabonu" zvlášť v posledních měsících ubylo.
Pokud dokument v Irsku projde, podepíše ho nejspíš i polský prezident Kaczynski. A pak už se bude čekat jen na českého prezidenta Václava Klause, hlasitého euroskeptika. I on nakonec pravděpodobně podepíše, ale chce být poslední.
Lisabonská smlouvaLisabonská smlouva nahradila takzvanou euroústavu, kterou v roce 2005 odmítli v plebiscitech Francouzi a Nizozemci. Unie po jejich NE tápala. Složitou euroústavu hodila - obrazně řečeno - do koše a vypracovala právě "Lisabon". Poučena dřívějším nezdarem se drtivá většina zemí rozhodla, že ratifikaci ponechá v rukou zákonodárců. Až na zmíněné Iry. |