Jejich pohnuté osudy připomíná výstava nazvaná Zapomenutí hrdinové, otevřená v liberecké knihovně.
Černobílé filmy uvádějí návštěvníky o sedmdesát let zpět. Je přelom třicátých a čtyřicátých let a politická atmosféra je napjatá. Sloupy i plakátovací plochy jsou plné agitačních letáků fašistů i jejich odpůrců. A není to tak, že by ty první byly psané německy a ty druhé česky. Němčina apeluje na obou.
Vždyť mezi prvními oběťmi nacistické zvůle na Liberecku byli právě místní Němci, kteří otevřeně vystupovali proti politice Konrada Henleina a Adolfa Hitlera.
"Výstava má navodit atmosféru doby a pomoci pochopit tehdejší složitou situaci. Umožňuje konfrontaci příběhů konkrétních jednotlivců s velkými dějinami. Ukazuje, jak je historické zobecňování někdy zavádějící," poznamenal Václav Houfek, vědecký tajemník ústeckého muzea, které výstavu spoluvytvářelo.
Květen 1938: 15 tisíc lidí demonstruje proti fašismu
V květnu 1938 se v Liberci zúčastnilo 15 tisíc lidí společné demonstrace českých a německých sociálních demokratů a komunistů proti fašismu. V tentýž den demonstrovali i příznivci Henleinovy Sudetoněmecké strany - přišlo jich 43 tisíc.
. Pro mnohé Čechyněmečtí antifašisté zůstávali především Němci a tak se k nim i chovali. Docházelo i ke krvavým excesům. |
Přestože byli odpůrci nacismu ve výrazné menšině, nezalekli se. Za svou odvahu měli už brzy krutě zaplatit. Nejdříve nastoupil psychický teror, který poznal například liberecký knihkupec Josef Jantsche.
"Odmítl vstoupit do Sudetoněmecké strany, v důsledku čehož byla proti němu rozpoutána nenávistná kampaň. Před jeho obchod byly nastraženy výkaly, říšskoněmečtí partneři mu zastavili dodávky knih," popisuje metody uplatňované henleinovci proti Němcům jiného politického přesvědčení liberecká historička Kateřina Kočová-Lozoviuková.
Nacisté zabíjeli odpůrce, ještě než obsadili pohraničí
Nacisté brzy přitvrdili. Začali své odpůrce fyzicky likvidovat, a to ještě dříve, než došlo k okupaci pohraničí. Ani československé bezpečnostní složky nedokázaly zabránit únosu představitele německých komunistů Ferdinanda Webera z Pertoltic.
"22. září 1938 ho lstivě vylákal soused Celba z domu, pak mu oznámil, že došlo k jeho zadržení ve jménu Sudetoněmecké strany. Na hranicích předali sudetoněmečtí nacisté Webera čekajícím členům SS. Unesený pak putoval do koncentračního tábora Dachau," uvedla historička další příklad.
Po mnichovské konferenci uplatňovali nacisté v Sudetech vůči svým odpůrcům systematickou perzekuci bez ohledu na národnost. Byli dobře informováni, kdo jaký postoj projevil.
Probíhaly zatýkání, popravy. Podezřelí zůstávali po celou dobu války pod dohledem gestapa. I přesto se někteří aktivně zapojili do odboje, předávali zprávy, pomáhali pronásledovaným, prováděli sabotáže.
Důležitou roli pak sehráli antifašisté při osvobozování, kdy v oblastech, kde žilo minimum Čechů, přebírali od nacistů správu, zajišťovali bezpečnost a zabránili zničení obrovských materiálních hodnot.
Antifašisté se stali oběťmi divokého odsunu
Po válce obdrželi za svou odvahu statut antifašisty, který je měl chránit před trestáním zrady sudetských Němců.
Pro mnohé Čechy ale zůstávali především Němci a tak se k nim i chovali. Antifašisté se stávali oběťmi divokých odsunů. Docházelo i k vyloženě krvavým excesům.
. Před libereckým divadlemzadrželi osobní sekretářku Konrada Henleina, která se prokazovala antifašistickým průkazem. |
"Perzekuce, šikana - antiněmecké nálady, vyhrocený český nacionalismus projevující se po osvobození v Liberci se nevyhnuly ani osobám, které lze označit za antifašisty. 20. června 1945 bylo v Matoušově ulici brutálně zavražděno osm lidí, mezi nimi i manželka, dcera a tchyně antifašisty Rudolfa Rottera. Samotný Rotter byl odvlečen neznámo kam. Jeho tělo bylo následujícího roku objeveno při exhumaci hromadného hrobu obětí řádění skupiny příslušníků Revoluční gardy Rudolfa Rokose," popsala otřesný případ Kateřina Kočová-Lozoviuková.
Němečtí antifašisté nosili na rukávech červené pásky
Kolik Němců na Liberecku obdrželo statut antifašisty, není možné zjistit. Neúplná evidence obyvatel z konce června 1945 udávala 14 798 Čechů a antifašistů a 34 403 Němců. Antifašisté nemuseli na rukávu nosit bílé pásky jako běžní Němci, ale červené.
Také měli zvláštní průkaz. Ani to je ale neuchránilo před perzekucemi, jak dokládá stížnost Libereckých k ústřednímu výboru KSČ.
I majitelé antifašistických legitimací byli vyháněni ze svých domovů, propouštěni z práce, posíláni na venkov. Jejich děti nebyly přijímány do škol.
Toto zklamání stálo za motivy sebevražd minimálně tří antifašistů z Liberecka. Perzekuci ještě prohloubila degradace váhy antifašistické legitimace, když se podvodně dostala i do rukou zprofanovaných osob z dob nacistické vlády.
"Před libereckým divadlem zadrželi například osobní sekretářku Konrada Henleina, která se prokazovala antifašistickým průkazem," poznamenala historička.
Většina antifašistů se po válce rozhodla k dobrovolnému odsunu z Československa. Z Liberecka jich odjelo okolo 10 tisíc.
Oproti běžným Němcům si směli s sebou vzít více majetku, třeba i nábytek. "Noviny i oficiální místa zdůrazňovaly dobrovolnost těchto transportů. O tomto tvrzení lze ale pochybovat. Část Němců skutečně odcházela do válkou zdecimovaného Německa dobrovolně, s cílem vybudovat lepší zemi. Řada německých antifašistů ale odcházela pod tlakem okolností, vyhrocený český nacionalismus a radikální nálady ve společnosti vedly k odmítání všech Němců, nerozlišujíc, zda se jedná o antifašistu," vysvětlila skutečnou motivaci odcházejících Kateřina Kočová-Lozoviuková.
Kolik německých antifašistů na Liberecku nakonec zůstalo, dosud historici neupřesnili.
Právě probíhající výstava dokumentuje několik příběhů podobně postižených občanů Československa. Návštěvníci si mohou přečíst o jejich osudech, prohlédnout si osobní fotografie nebo poslechnout autentický zvukový záznam jejich vyprávění.
Putovní expozice je součástí projektu "Zapomenutí hrdinové... i oni byli proti fašismu", který podpořilo usnesení české vlády z roku 2005.
Tím se Česká republika oficiálně omluvila všem antifašistům, vůči kterým byla kvůli národnosti uplatňována po válce opatření proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu. Na projektu se podílí Muzeum města Ústí nad Labem, Národní archiv a Ústav soudobých dějin.
