Nacistický důstojník Eichmann utekl po skončení druhé světové války do Argentiny, kde se skrýval pod cizím jménem. V roce 1960 ho izraelská tajná služba unesla, o dva roky později byl v Izraeli popraven. Deník Bild však před časem zjistil, že Spolková zpravodajská služba (BND) znala Eichmannovo falešné jméno i místo jeho pobytu už osm let předtím, než ho Izraelci zajali.
Německý deník proto u soudu požadoval úplné odtajnění spisu, který rozvědka o Eichmannovi vedla. Úřad kancléřky, který je nadřízený BND, ale u soudu uvedl, že by kompletní zveřejnění spisu o Eichmannovi mohlo ohrozit německé státní zájmy. Ústavní soud poté požadavek Bildu zamítl.
„Velmi lituji tohoto rozhodnutí. Zabránilo dosažení potřebné transparentnosti (v Eichmannově případu),“ řekl předseda židovské rady Dieter Graumann. „Zůstává nepříjemný pocit, že jsou veřejnosti odpírány důležité informace a že se něco, ať už je to cokoli, zametá pod koberec. To je jak nerozumné, tak škodlivé,“ dodal Graumann.
Eichmann vstoupil do Hitlerovy NSDAP v roce 1932. Takzvanou židovskou otázkou se v oddílech SS začal zabývat o dva roky později. Po nacistické anexi Rakouska v roce 1938 jej vedení strany převelelo do Vídně, kde založil ústřednu pro židovské vystěhovalectví. O rok později navíc přispěl k vzniku podobné ústředny v Praze. Eichmann začal organizovat zatýkání a postupně i přesuny Židů do koncentračních táborů.
Eichmann rovněž hrál významnou roli při přípravě konference ve Wannsee v lednu 1942. Jejím hlavním cílem bylo koordinovat konečné řešení židovské otázky, což byl plán na systematickou genocidu Židů. Vrcholem jeho činnosti byla deportace téměř půl milionu maďarských Židů do Osvětimi v roce 1944.
U izraelského soudu Eichmann prohlašoval, že je nevinný, prý pouze poslouchal Hitlerovy rozkazy. Soud ale této verzi neuvěřil a v prosinci 1961 ho odsoudil k smrti. Eichmann následně neuspěl s odvoláním ani se žádostí o milost a v květnu 1962 byl popraven.
