Kdo přesně si v úterý vyslechl verdikt stuttgartského soudu není zcela jasné. Jména Andreas a Heidrun Anschlagovi, s nimiž pár prožil přes dvacet let, jsou samozřejmě falešná. Média ve špionážním případu dříve uváděla jména Alexandr a Olga Rostovi, jenže nikdo vlastně neví, zda tato jsou pravá. Stejně jako to, zda pár pocházel z Ruska.
Agentura DPA stručně napsala, že totožnost manželů nebyla objasněna. O páru se dosud ví jen málo. Například to, že jako první v roce 1988 do Německa přijel tehdy devětadvacetiletý Andreas Anschlag, Rakušan pocházející z jihoamerické Argentiny. Nadaný strojní inženýr se v zemi oženil s přítelkyní Heidrun, která za ním později přijela. I ona podle pasu pocházela z Rakouska, ale měla jihoamerické kořeny (více o jejich příběhu zde)
Manželé v Německu začali pracovat, neustále však zásobovali sovětskou rozvědku různými informacemi. Po rozpadu SSSR s činností nepřestali, jen informace začali předávat nově vzniklým ruským tajným službám. Informace získávali od jednoho nizozemského diplomata, údajně závislého na hazardu. Dvojice podle soudu ruské straně předala stovky dokumentů, které se týkaly Evropské unie a NATO.
Výzvědnou činnost se jim dařilo skrývat přes dvacet let. A to dokonce před vlastní nyní už dospělou dcerou. Německá kontrarozvědka je zadržela v říjnu 2011 díky tipu špionážní služby nejmenovaného východoevropského státu. Stalo se tak poté, co FBI ve Spojených státech narazila na desítku spících ruských agentů s půvabnou Annou Chapmanovou v čele. Oba případy toho podle některých měly společného víc.
Na ruské agenty v Německu totiž upozornily americké tajné služby. Údajně je odhalil tentýž informátor, který upozornil i na Chapmanovou a spol. Ruská rozvědka SVR to patrně už tušila, ale dostat agenty z Německa už nestihla.
