"Všichni už počítají s velkou koalicí," tvrdí Frankfurter Allgemeine a totéž si myslí i pozorovatelé. Ať už však bude vládnout kdokoli - všichni vědí, že se v Německu, které sahá po křesle světové velmoci, musí něco stát, chce-li dosáhnout elity a držet se jí. Kancléř Helmut Kohl tomu říká "reformy", jeho sociálnědemokratický vyzývatel Gerhard Schröder "inovace". V jednom se však neliší - změny jsou třeba. "Perspektiva je dobrá, ale musíme udělat nezbytné reformy," říká i mluvčí Spolkové banky Klaus Geisler. Sjednocené dvaaosmdesátimilionové Německo už totiž dlouho nevydrží kombinaci rozmařilého sociálně tržního hospodářství se závratnými náklady na obnovu nových spolkových zemí. A protože východní Německo do problémů spíše upadá, než aby se z nich dostávalo, je třeba někomu ubrat. "Musíme se připravit na výzvy budoucnosti," zdůvodňuje Kohl škrty, které uberou většině lidí nevelkou, ale bolestnou část důchodů a sociálních příplatků a připraví je o daňové úlevy. "Reformu, především daňového systému, bude muset udělat jakákoli vláda. Rozdíl je jen v tom, že Kohl říká, že brát je třeba všem, a Schröder, že především těm bohatým," říká jeden středoevropský diplomat.
"Klíčovou otázkou voleb tedy není, kdo bude vládnout, ale aby to byla silná vláda, protože jen taková dokáže nezbytné reformy prosadit," dodává. Systém, v němž není možné prodávat v sobotu večer, nemocenská je ve výši plné mzdy a v němž je při čtyřmilionové nezaměstnanosti půldruhého milionu volných míst, je třeba změnit nejen tím, že se vybere víc od nejbohatších Němců. Přiznal to sociálnědemokratický kandidát na funkci ministra hospodářství Jost Stollman, který tím však vyvolal bouři uvnitř své strany. Jednomu se však všichni vyhýbají - říci, že to znamená pozvolný konec systému sociálně tržního hospodářství. "Sociálně tržní hospodářství musí a bude pokračovat," prohlašuje i Kohl, jehož křesťanští demokraté stáli po válce u zrodu tohoto systému. "O takovou změnu rozhodně nepůjde. Sociálně tržní hospodářství je základem dnešního Německa, základem, který se nikdo neodváží bourat," potvrzuje i sociolog Dieter Roth. "Nebude to konec sociálně tržního hospodářství, je to jen přenesení odpovědnosti ze státu na občany," dodává i mluvčí Spolkové banky Klaus Geisler. Experimenty, typu návrhu FDP na skutečně liberální daňovou reformu, či Zelených, kteří žádají radikální ekologická opatření, nemají velkou šanci na úspěch. I realističtí předáci Zelených proto přiznávají, že jejich případný vliv na politiku nové vlády nebude zásadní a některé své návrhy, jako je zdražení benzinu na pět marek za litr, stáhli už raději před volbami. Ochota Německa k nutným reformám je klíčová pro celou Evropskou unii, která sama prochází složitým obdobím změn, jež ji mají připravit také na rozšíření na východ. "Euro mluví německy," buší se do prsou Helmut Kohl, a mimoděk tak vyjadřuje strategickou roli, kterou Německo v unii nejen v tomto projektu má. "Stojíme nyní na křižovatce Evropské unie," dodává Kohl. Stojíme na křižovatce Německa, tvrdí neméně rezolutně sociální demokraté. "Stagnace, nebo nový začátek," hřímal ve čtvrtek v Dortmundu předseda SPD Lafontaine. "Německo změny potřebuje nová vláda je musí udělat, ať už bude kancléřem kdokoli," říká však vysoce postavený bonnský diplomat. "Nejlepší by proto byla velká koalice, což tvrdí i mnozí sympatizanti levice," dodává. To však bude záviset i na tom, jak dopadnou malé strany. Dvě potenciální koaliční strany, Svobodní demokraté (FDP) a Zelení, se pohybují těsně nad pětiprocentní laťkou vstupu do parlamentu. Postkomunistická PDS těsně pod ní, ale ta zase doufá ve tři přímé mandáty, které také otvírají dveře do Bundestagu. "Ať už to dopadne, jak chce, nebude to už žádné překvapení," říká citovaný diplomat.
- sobota 26. září 1998
