Hacke vyučuje na univerzitách v Bonnu a Hamburku a podílí se na tvorbě německé zahraniční politiky. Pozdvižení vyvolal na konci července článkem v magazínu Cicero.
„Existuje mnoho dobrých důvodů, proč se Německo v minulosti úmyslně zřeklo zbraní hromadného ničení. Všechny smluvní, morální a politické závazky však mohou, ba musí být přezkoumány s ohledem na nový vývoj a poznatky,“ napsal.
Hacke tvrdí, že se již nelze spoléhat na jaderné odstrašení USA jako na dostatečnou záruku bezpečnosti Německa, potažmo Evropy. Americký prezident Donald Trump se prý snaží tradiční spojence v EU spíše oslabit a rozdělit, protože v osmadvacítce vidí hlavního ekonomického konkurenta.
„Z přátel se stávají protivníci, zatímco nepřátelům demokracie se rozvíjí červený koberec,“ uvedl Hacke v narážce na poměrně vřelá setkání Trumpa s vůdci Číny, Ruska a KLDR.
Jako zásadní obrat vnímá Hacke současný postoj USA k Německu. Berlín se prý z upřednostňovaného evropského spojence stal pro Washington nepřítelem číslo jedna. Za klamnou naději považuje Hacke očekávání, že po Trumpově odchodu se transatlantické vztahy vrátí do předchozí podoby.
Iluze evropské obrany
Za možnou alternativu označuje Hacke užší vojenskou spolupráci Berlína s Paříží nebo Londýnem. Němci by mohli spolufinancovat francouzské nebo britské jaderné zbraně, pokud by chránily i je. Část těchto arzenálů by se pak patrně musela rozmístit i na území spolkové republiky.
Němci nejsou žádní premianti v zelené energetice. Berlín za TOP 10 zaostává |
K této variantě je však Hacke skeptický. Francie i Británie se podle něj dlouhodobě zdráhají, aby pod svůj jaderný deštník schovaly i Němce. „Evropa už sedmdesát let marně čeká na společnou obrannou politiku. Ta zůstane i v budoucnu iluzorní kvůli rozdílným národním zájmům,“ míní.
Za jediné realistické řešení proto Hacke považuje jaderné vyzbrojení Německa. To by prý posílilo jak bezpečnost spolkové republiky, tak i jejích spojenců.
Němci však toto téma ve veřejné diskusi zcela potlačili. Na vině je podle Hackeho politická korektnost, nedostatek občanské odvahy i vojenskostrategického myšlení. Otevření otázky brání i rozhodnutí vlády skoncovat s civilní jadernou energetikou.
Protržená hráz
Návrh, aby Německo vstoupilo do jaderného klubu, narazil na téměř jednohlasné odmítnutí. Podle Rudolfa Adama se Hacke nemýlí ani tak v hodnocení situace, jako v závěrech, které vyvozuje, aniž domýšlí důsledky.
„Německo, které odstoupí od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, bude protržením hráze,“ varoval Adam, bývalý zástupce šéfa německé rozvědky BND. Podle něj by šlo o otevření Pandořiny skříňky, které znejistí celou Evropu a povede k podobným destabilizujícím krokům i v Asii.
Hrozbou řetězové reakce argumentuje i Wolfgang Ischinger, bývalý německý velvyslanec v USA a ředitel Mnichovské bezpečnostní konference. Německo by si podle něj také zničilo pověst, pokud by odhodilo dosavadní závazky. Zároveň by svým jednostranným postupem zpochybnilo věrohodnost NATO.
Bezpečnostní expert Karl-Heinz Kamp se domnívá, že nebezpečná je už samotná diskuse na toto téma. „Určité otázky jsou tak citlivé, že i jen pouhé přemýšlení o nich nadělá víc škody než užitku,“ prohlásil.
Nejasné Německo
Americký geopolitik George Friedman upozornil, že řešit je třeba nejen vztah USA k Německu, ale i Německa k USA.
„Není jasné, že USA a Německo se nadále strategicky potřebují. (…) Pokud chce Německo pokračovat ve strategickém partnerství, musí se stát strategickým partnerem. Musí do určité míry pomáhat USA celosvětově a mít k tomu sílu. Není jasné, zda je to v zájmu Německa,“ poznamenal.
V roce 2009 chtěla koaliční vláda kancléřky Angely Merkelové vyjednat úplné stažení zbývajících amerických jaderných zbraní z Německa. (Více čtěte zde: Německo se rozhodlo zbavit jaderných zbraní)
Německo se pokoušelo sestrojit atomovou bombu během druhé světové války. Hitlerovy vědci však plán nestačili uskutečnit. První vývoj nové zbraně dokončily USA. Nad japonskou Hirošimou ji pak vyzkoušely 6. srpna 1945. (Více čtěte zde: Zkáza Hirošimy „na vlastní oči“. Japonci nasimulovali svržení atomovky)
