Před necelými třiceti lety už Wernera M. kriminalisté skoro měli. Přišlo anonymní udání, že to byl právě on, kdo unesl desetiletou dívku, zavřel ji do dřevěné bedny široké 59,5 centimetru, dlouhé 1,36 metru a 72 centimetrů hluboké. Kysnu ponořenou do země pak zavřel a zakryl.
Desetiletá Ursula Herrmannová zemřela po pár hodinách na udušení. A zatímco už dívka nežila, únosce vydíral její rodiče a žádal po nich dva miliony německých marek za to, že dívku nechá naživu. Ursula Herrmannová zemřela na konci září roku 1981. Jejího vraha poslal soud na doživotí za mříže teprve včera.
Před devětadvaceti lety totiž museli kriminalisté bezmocně přihlížet, jak muž spravedlnosti uniká. Jak uvedl německý list Spiegel, nedokázali rozbít jeho alibi, domovní prohlídka jim žádné důkazy neposkytla. A anonymní dopis jako důkaz obstát nemohl.
Za mříže ho dostal starý magnetofon
Přesto to byl právě Werner M., kdo půjde po včerejšku sedět.
Do jeho bytu se totiž v roce 2007 vrátili kriminalisté a našli v něm starý magnetofon. Znalecký posudek jej označil jako ten, který únosce používal při komunikaci s rodinou dívky. Té totiž vždy na začátku hovoru přehrával melodii z kazety, aby věděli, že je to on.
Právě tento nepřímý důkaz (obžalovaný tvrdil, že magnetofon si koupil nedávno na bleším trhu) a k tomu staré a vzápětí odvolané svědectví jeho již mrtvého komplice soudci stačily k vynesení rozsudku.
"O faktech nelze pochybovat," řekl předsedající soudce Wolfgang Rothermel při odůvodnění rozsudku.
Německá televize N-tv naopak citovala zástupce Wernera M., který prý hodlá proti rozsudku "bojovat".
