"Prostě mi jí bylo líto vyhodit," odpověděl podle BBC sedmaosmdesátiletý penzista z Rostocku na otázky lidí, kteří se ptali, proč tak dlouho konzervu vepřového sádla skladoval.
Historie plechovky se táhne až do roku 1948, kdy byl Hans Feldmeier ještě mladým studentem a americká vláda distribuovala ve válce zničeném Německu potravinovou pomoc. Zatímco jeho spoluobčané si pochutnávali na svých přídělech, Feldmeier konzervu schoval v kumbálu.
Německo se zázračně postavilo na nohy a komíny v Porúří začaly opět mocně dýmat. Z národa sraženého na kolena se stal ekonomický motor Evropy. Po letech se penzionovaný lékárník rozhodl, že nadešel čas, aby i jeho konzerva opustila přítmí spižírny.
Poněkud moučné, ale poživatelné
Prasečí tuk nechal otestovat hygieniky. Svým činem chtěl vstoupit do debaty o plýtvání potravinami a přesvědčit lidi, aby jídlo nevyhazovali ihned po vypršení doporučeného data spotřeby. Na jeho konzervě žádné datum uvedeno nebylo.
Odborníci zjistili, že sádlo je poněkud zatuhlé, moučné a nemá žádnou chuť. Konečný verdikt byl však jednoznačný: rozhodně je poživatelné a zdravotně naprosto nezávadné. Ocenili také americké konzervační metody, které zachovaly sádlo v nedotčeném stavu.
Důchodce si svoji konzervu vyžádal zpět. Údajně si nedokáže představit, že by se s ní po tak dlouhém soužití rozloučil. Podle serveru thelocal.de mu ji hygienici vrátili prázdnou. Britská televize BBC původně informovala, že penzista letité sádlo snědl.
