Němci uvažují o konci branné povinnosti

Berlín - V Německu, jehož ozbrojené síly patří k posledním "velkým" prezenčním armádám NATO, plane boj o budoucnost vojenské povinnosti. Její zastánci v armádě, politice, ale i ve veřejnosti jsou nadále ve většině a také ústavní soudci problém vrátili k řešení politické reprezentaci. "Nemá smysl vojenskou službu zpochybňovat," prohlásil sociálnědemokratický (SPD) kancléř Gerhard Schröder. Komentář: Bouřlivá profesionalizace Bundeswehru

Právě v jeho straně ale menší skupina mladších odpůrců povinné služby volá po profesionalizaci armády.

Šéf vlády se dokonce chystá zakotvit uchování prezenční služby do volebního programu před parlamentními volbami 22. září.

Největší strana má v tomto případě oporu i v nejsilnějším opozičním konzervativním bloku CDU/CSU. Vojenská povinnost není nutná jen z důvodu "demokratické legitimace Bundeswehru", ale také z ekonomických důvodů, upozorňuje kancléř.

Ústavní soud: Povinná služba ano
Ústavní soud minulé úterý potvrdil soulad povinné služby se základním zákonem státu a jako nepřípustné odmítl rozhodnutí regionálního soudu v Postupimi z roku 1999, že vojenská služba je vzhledem ke změněné mezinárodní situaci zásahem do osobní svobody. Navíc soud oznámil, že povinná služba pro muže neznamená protiústavní privilegování žen.

Bundeswehr:

Vedle italské armády, která se na profesionalizaci chystá, a tureckých ozbrojených sil patří Bundeswehr k posledním velkým "neprofesionálním" armádám NATO.

Od teroristických útoků z 11. září v USA argumentují zastánci vojenské povinnosti, že se útoky na USA nedaly předvídat a že ani v Německu nelze spoléhat na to, že po skončení studené války už země nemá ve svém sousedství nepřítele.

Povinná služba je pro její zastánce hlavně garantem kvalifikovaných sil. Armáda má už nyní problém získávat profesionální vojáky. Jen loňské otevření služby se zbraní ženám vedlo k tomu, že počet zájemců o práci v bundeswehru neklesl.

Z dosavadního počtu 288 tisíc příslušníků německé armády vykonává službu se zbraní 101 tisíc lidí. Devítiměsíční základní službu si mohou prodloužit a pak je možný výsadek v zahraničních krizových oblastech. Civilní službu koná 120 tisíc lidí.

Pozorovatelé ale poukazují na to, že rozhodnutí ústavního soudu dává armádě a vládě jen krátkou přestávku na oddech před rozhodujícím řešením po volbách. Spolupředsedkyně koaliční strany Zelených Claudia Rothová si postěžovala, že soudci nic nerozhodli a "míč vrátili politikům".

Zelení ministra zahraničí Joschky Fischera i malí opoziční liberálové (FDP) trvají na zrušení povinné vojenské služby.

Obyvatelstvo je rozpolcené
Samo obyvatelstvo je rozpolcené. Průzkum agentury Emnid ukazuje, že 45 procent lidí je pro profesionální armádu, ale 51 procent stále ještě pro prezenční službu.

"Branná povinnost je jako nutný prvek zabezpečení  obranyschopnosti země v současném světě stále více zpochybňována. Vazba občanů ke státu je již realizována jinými způsoby, než službou v armádě, která se nejeví smysluplná," řekl politolog Miroslav Mareš, který působí jako odpobrný asistent na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Jak podotkl, loajalita a největší pomoc vůči vlastní armádě se spíše projevuje ochotou snášet takové daňové zatížení a odpovídající přerozdělení rozpočtových prostředků, které ji udrží dostatečně bojeschopnou.

Podle Mareše navíc moderní hrozby jak v oblasti tradiční vojenské bezpečnosti (zvláště globální jaderný konflikt) jsou částečně eliminovány, navíc i při jejich aktivaci nejsou pro zvládání velké branecké armády s ohledem na formu boje potřebné.

"Nové aktuální hrozby pro národní bezpečnost i bezpečnost širších mezinárodních společenství, jako jsou terorismus, organizovaný zločin či ekologické katastrofy, je nutné potlačovat menšími profesionálními bezpečnostními složkami, které jsou vybaveny moderními technologiemi," dodal.

Armáda konec povinnosti odmítá
Armáda odmítá ukončení vojenské povinnosti a má k tomu silné argumenty: Francie, Španělsko, Nizozemsko a Belgie, které odbouraly povinnost v posledních letech, mají velké problémy se sháněním kvalifikovaného personálu.

Španělsko muselo zmírnit nároky na profesionální vojáky a už nízký inteligenční kvocient 70 postačuje k tomu, aby byl voják schopen "služby králi". Ve Francii a Belgii jsou profesionální vojáci čím dál starší, protože "dorost" není k mání.