Kostry byly nalezeny při výkopových pracích na hřbitově ve městě Menden.
To je nedaleko od místa, kde byla za druhé světové války nemocnice vedená Hitlerovým osobním lékařem Karlem Brandtem, píše Deutsche Welle.
V hrobě byly jednoroční až sedmileté děti. Při zkoumání ostatků odborníci zjistili, že oběti byly s největší pravděpodobností handicapované.
V letech 1939 až 1941 probíhal v Německu tajně program likvidace postižených lidí. Oběťmi programu se podle odhadů stalo na 70 tisíc fyzicky či mentálně postižených lidí. Nacisté doufali, že tak očistí svou rasu od "nežádoucích" odlišností.
Ti, kteří byli vyhodnoceni jako "nevhodní k životu" kvůli duševní retardaci či fyzickému handicapu, byli posláni do takzvaných "zabíjecích zařízení", kde byli poté usmrceni injekcí s jedem či udušeni kysličníkem uhličitým.
Eugenický program, který byl ve třetí říši veřejným tajemstvím, byl oficiálně ukončen v roce 1941 po protestech německého duchovenstva.
V praxi však nevymizel, trval v různých formách až do konce druhé světové války a počet postižení, kvůli nimž hrozila smrt, se ještě rozrostl.
Patřily mezi ně stařecké choroby či zranění při bombardování. Dalšími oběťmi byli často lidé na nucených pracích.
Karl Brandt, který měl celý program na starosti, byl popraven v roce 1948.
