Plíce mu dělají potíže už spoustu let. Není divu. Nelson Mandela jim v minulosti dal pořádně zabrat, i když nikoli svou vlastní vinou.
Roky strávené ve studené kobce káznice na ostrově Robben Island v Atlantiku, neléčená tuberkulóza a mnohaletá dřina ve vězeňském vápencovém lomu v hrozných podmínkách si tak nyní zřejmě vybírají svou daň. A pak také pokročilý věk prvního černošského prezidenta Jihoafrické republiky, jenž byl v sobotu, měsíc a půl před svými 95. narozeninami převezen do nemocnice v Pretorii.
Nelson Mandela na snímku z konce dubna 2013, tři týdny po propuštění z nemocnice.
Mandela byl letos hospitalizován už potřetí. Vždy se stejnou diagnózou: rozsáhlou plicní infekcí. "Jeho stav je vážný, ale stabilizovaný," uklidňuje obyvatele ekonomicky nejvyspělejšího afrického státu jihoafrický prezident Jacob Zuma.
"Optimistickým znamením" podle něj bylo, že Mandela, kterého do nemocnice přivezli v sobotu v půl druhé ráno, začal v neděli znovu dýchat sám, bez pomoci dýchacího přístroje.
Modlím se za něj jako kdysi
Nedělní mše v bezmála všech jihoafrických kostelech byly slouženy za Mandelovo uzdravení. Plno bylo především v chrámu Regina Mundi v Sowetu, chudém předměstí největšího jihoafrického města Johannesburgu, které je stejně jako Mandela pro mnohé symbolem boje proti apartheidu. "Modlím se za něj každý den," řekl místní dělník Welcome Tempa. "Stejně jako jsem to dělal, když jsem byl malý kluk," dodal podle amerického listu USA Today třiašedesátiletý muž.
Není sám, koho Madiba, jak zní Mandelovo klanové jméno, provází celým životem v zemi, kde až do začátku 90. let minulého století vládla rasistická politika apartheidu. Mandela proti ní a proti rasové segregaci aktivně bojoval od mládí.
V roce 1964 byl odsouzen na doživotí za sabotáže proti vojenským a vládním cílům. Právě tehdy Mandela skončil na nehostinném, vlhkém Robben Islandu, kde si nevratně poškodil plíce.
Když byl v roce 1990 po 27 letech náhle propuštěn, stal se pro mnohé nadějí, že se změní rasistické poměry, které se v zemi udržovaly od konce 40. let. Mandela začal okamžitě po odchodu z vězení spolupracovat s tehdejším bílým jihoafrickým prezidentem F. W. de Klerkem na odbourávání apartheidu. Společně přispěli ke zrušení segregačních zákonů a k zavedení všerasových voleb, za což v roce 1993 dostali Nobelovu cenu za mír.
"Musíme přijmout to, že odejde"
O rok později se Mandela stal prezidentem. S přehledem zvítězil v prvních všerasových volbách a v úřadu strávil pět let. Před necelými deseti lety se stáhl z veřejného života. Přece jen mu bylo přes osmdesát let a pak ho trápily nešťastné plíce. Od té doby se ukázal jen málokdy. Naposledy koncem dubna, kdy ho po zatím posledním propuštění z nemocnice navštívil prezident Zuma.
Státní televize tehdy ukázala obrázky, které mnohé rozesmutnily. Na videu se objevil tichý, hubený muž, který ani nereagoval, když mu Zuma podal ruku.
"Byl jsem v šoku, když jsem slyšel, že je Mandela zase v nemocnici," řekl v neděli jihoafrickému deníku City Press Malunga Mbokodi z Johannesburgu. "Myslím, že už zkrátka musíme přijmout fakt, že je starý a že brzy odejde," dodal třiašedesátiletý muž, který bydlí asi kilometr od Mandelova domu.
