Vrhl se do ní poslanec Boris Šťastný z ODS se dvěma kolegy z koaličních stran.
"Myslím, že bojuji za správnou věc," komentoval negativní reakci svých spolustraníků i stranického šéfa na nápad omezit kouření na dětských hřištích či ve společných prostorách bytových domů. Novela by zasáhla i restaurace či zastávky hromadné dopravy.
Poslanec se raději ani nesnaží být moc radikální, spíše chce přesněji definovat již platná opatření. I tak se od našich politiků dočkáme řady ideologických žvástů o nedotknutelné svobodě smrdět si kolem sebe, jak se komu chce, o neprokázané souvislosti mezi vážnými chorobami a kouřením cigaret, o dopadech na naši ekonomiku a o snaze diktovat nám něco z Bruselu.
Jak je to nápadně podobné sporům kolem globálního oteplování! Zastánci smrtícího smradu proti zastáncům života.
Parlament není jediná fronta, kde kuřáci porážejí nekuřáky. I když se za posledních deset let přístup kuřáků k nekouřícímu okolí právě díky stupňujícímu se tlaku změnil, být nekuřákem je pořád těžší než kouřit.
Dnes už si málokdo bez zeptání zapálí k vašemu obědu. Ale když se proti cigaretě ohradíte, těžko to neznámý oslovený s omluvou típne. Spíše se setkáte s agresí a posměchem.
Český nekuřák počítá s tím, že když jde do restaurace, bude tam dýchat kouř a nasmrádne. Striktně oddělit život od cigaretového kouře prostě nejde. Kdo se rozhodne být radikálně bez kouře, musí počítat s tím, že se mu radikálně změní život.
Je to stejné jako s alkoholovou abstinencí. V Česku se z vás stane osamocený exot. A pasivního kouření se stejně nezbavíte. Není nic odpornějšího než jít ráno po ulici za kouřící postavou. Kombinace svěžího ranního vzduchu s tímto plynným odpadem je tak častá jako nechutná.
Ať kouří raději v restauraci, než na chodníku
Jako nekuřák jsem mnohem více pro zákaz kouřit na chodníku než pro vytlačení kuřáků před restaurace. Do té totiž nemusím, na ulici ano. Pravdu mají hospodští, kteří se bojí, že přijdou se zákazem kouření o hosty.
Nekuřáci se u nás totiž stále přizpůsobují kuřákům, ne naopak. Třeba při výběru podniku, kam se společně půjde. Čeští nekuřáci se ještě cítí trochu těmi exoty.
Spíše se dá vydržet trocha smradu než pohled na nervózního kamaráda, který myslí jen na cigáro. A když se kuřáci nakonec odeberou na balkon či před vchod nekuřáckého prostoru, vždycky zůstanete u stolu s tím nejnudnějším patronem z celé společnosti...
Každý pokus ubrat kus cigaretové "svobody" má cenu. Pro nás nekuřáky i napravené kuřáky.
