Musíme třeba zcela zapomenout na představu, že do Temelína nikomu v zahraničí nic není. Je, protože následky případného neštěstí překročí jakoukoli hranici. Černobyl je dostatečným strašákem.
Samozřejmě, že ani Rakousko, ani Německo, ani nikdo jiný nemohou rozhodovat o uzavření elektrárny. Na to máme vládu ve Strakově akademii.
Co se tedy dá v této nekonečné kauze udělat ihned? Být co nejotevřenější a poskytovat jak vlastním občanům, tak zahraničním expertům co nejvíce informací, aby mohly být vyvráceny pochybnosti o bezpečnosti Temelína.
Nezlehčovat žádné závady, netvrdit, že jde pouze o malichernosti. V případě Temelín už nikdy nic nebude "maličkostí a malicherností".
Pokud bude potřeba, tak přece jenom uvažovat (i když o tom asi již nikdo nechce ani slyšet) o dalších investicích do elektrárny, aby se dalo pokud možno vždy s jistotou tvrdit, že jsme udělali vše pro její co největší bezpečnost.
Chovat se ke kritikům Temelína doma i v cizině vnímavě, neodbývat jejich argumenty, ale snažit se je všemi možnými způsoby přesvědčit o tom, že tato jaderná elektrárna by nemusela být zdrojem svárů a napětí.
Temelín asi žádná - pravá či levá - česká vláda v nejbližší době neodstaví a je zbytečné připomínat, že byla chyba jej dostavovat. Proto jenom vstřícnost ke kritice může zmírnit obavy. I ty poslední, jež zazněly z Německa.
Ovšem ani největší vstřícnost, ani největší otevřenost nekonečný příběh o Temelínu nezastaví. Z elektrárny se stalo politikum a bude tomu tak i nadále. Není elektrárna jako elektrárna. Mějme proto pro výzvu z Německa pochopení.
