Luxův nástupce se vskutku neosvědčil. Za jeho éry se lidovci ponořili do bratrovražedných tahanic. Zisky z nich žádné, zato ztrát spoustu. Sami se připravili o křeslo premiéra i ministra průmyslu ve stínovládě "čtyřky". Klidná síla se předvádí coby neklidná slabost.
Dodnes si nevyřešili ani dilema, jak moc si zadat se Čtyřkoalicí.
Zadat si hodně - snadnější návrat do vlády. Zadat si málo - uchovat si konzervativní hodnoty se silnými socialistickými instinkty a levicové příznivce. Jak to udělat, aby měli obojí? Po lidovecku: dohody se slavnostně podepíši a pak, třeba senátoři KDU-ČSL, odmítnou vytvořit smluvený společný senátní klub. Vočích publika nechtě potvrzují svou pověst věčné opozice v koalicích.
Stranické rošády nejsou pro diváckou obec tou nejzajímavější podívanou. Svoboda? Výborný? Kasal? Podstatné je, co lidem, voličům, vytane na mysli, zvolá-li se lidovci. Dnes ozvěna nejhlasitěji opáčí: Ti, kdo brojí proti homosexuálním svazkům. Ti, koho víc než programové otázky tíží problémy se sebou samými.
