"Jedni třeba žijí v Olomouci na sídlišti a jsou strašně spokojení. Zato já zvedám telefon jen za zavřenými dveřmi. Musela jsem jej přestěhovat z obývacího pokoje, za jehož zdmi už vede silnice, jinak bych nic neslyšela," říká žena, která dodnes smutně myslí na to, jak kdysi bydlela pod lesem. "Pak jsme se přestěhovali sem a to byl šok. Zvyknout si? Nikdy si člověk nezvykne na nekonečný proud aut, která se valí před domem ve dne v noci."
"Už včera bylo pozdě," reaguje na zmínky o dálnici starosta podobně postižených Prosenic Josef Jemelka a počítá mrtvé, kteří tu zahynuli při nehodách: "Většinou to bohužel byli mladí lidé kolem patnácti šestnácti let."
|
TAKÉ SI PŘEČTĚTE |
| Osud experimentálního rondelu určí studie |
| Stavby dálnic začnou dřív |
Auta tu navždy poznamenala asi sedm rodin jen za posledních pět let. Při intenzitě dopravy šest tisíc aut za den na silnici třetí třídy není divu. "Tranzity z jihovýchodu se vyhýbají vjezdu do Přerova a zkracují si cestu na Ostravu přes Kozlovice, Grymov a Prosenice. Situace už je dlouho neúnosná," posteskl si starosta.
Dálnice však budí nejen naději, ale také námitky u těch, před jejichž domy vyroste. Například proti úseku Přerov–Lipník protestují lidé z Popovic, Vinar, Buku a dalších obcí, které cesta mine jen o pár desítek metrů.
Pod nesouhlasnou petici s trasou dálnice se před rokem a půl podepsalo sedm stovek lidí, kteří později založili občanské sdružení. "Chceme být účastníky stavebního řízení, abychom mohli například mluvit do protihlukových opatření," vysvětlovala tehdy iniciátorka akce Dagmar Beranová z Popovic.
 Jednou z obcí, které ulehčí výstavba dálnice, je také Slavíc u Hranic na Přerovsku |
 Jednou z obcí, které ulehčí výstavba dálnice, je také Slavíc u Hranic na Přerovsku |
