Výjimkou z výše řečeného jsou snad instinkty prezidenta Baracka Obamy, jenže ten se ve Spojených státech pere se staromilskými silami a s demagogickým populismem v podobě hnutí Tea Party, který je ještě horší – a v roce 2012 by mohl vést k jeho porážce, čímž by Americe přivodil vážnou újmu.
Přátelé Ameriky po celém světě nedávno se zděšením sledovali tamní bitku nad zvýšením dluhového stropu federální vlády a neschopnost Kongresu USA dospět k čemukoli, co by připomínalo vyvážený a progresivní kompromis. Výsledek naopak představuje výrazné vítězství přívrženců Tea Party, jejichž záměrem, jak se zdá, je zredukovat závazky a výdaje vlády na holé minimum (někteří mají výhrady i k existenci centrální banky) a zachovat nehorázné daňové úlevy pro bohaté, zavedené prezidentem Georgem W. Bushem.
Současné fiskální problémy Ameriky vyrůstají z dlouhého období nekrytých výdajů. Situaci ještě zhoršily Bushovy války v Afghánistánu a Iráku a způsob, jímž uskutečňoval „globální válku proti teroru“, což přispělo k naprosto neudržitelnému stavu. Obama skutečně zdědil téměř bezvýchodný odkaz.
Dobrá vláda je prakticky nemožná
Během týdnů před uzavřením dohody o dluhovém stropu bylo čím dál zřetelnější, že dobré vládnutí je možná v USA neuskutečnitelné. Nadcházející měsíce kampaní před volbou prezidenta USA vyplní malicherné půtky o to, kde by se mělo škrtat. Příklad posledních týdnů nám nedává důvody k optimismu, že by se američtí zákonodárci povznesli nad partajní politiku a kladli si otázku, co je nejlepší pro Ameriku.
Prezident Barack Obama informuje Američany o dosažení dohody o navýšení stropu pro státní dluh. (1. srpna 2011)
Za těchto okolností není divu, že finanční trhy se vrátily ke krajní volatilitě. Výdajové škrty, jež si vynucuje výsledek debaty o dluhovém stropu, oslabí ekonomickou aktivitu, takže podryjí růst a ještě dále zkomplikují snahu snižovat dluh. Zajištění dalšího fiskálního stimulu s cílem podpořit hospodářský růst by přinášelo svá vlastní rizika, vzhledem k dluhovému stropu a dalšímu, zlověstnějšímu faktoru: Amerika už je předlužená a objevují se signály, že přední držitele cenných papírů vlády USA už začíná unavovat skutečnost, že své peníze dostávají zpět v devalvované měně.
Vůbec nejdůležitější je, že výzva Číny k zavedení nové rezervní měny vychází z její frustrace neschopností předních vlád – ať v USA či Evropě – spravovat své ekonomické záležitosti s realismem a zdravým rozumem. Čína si uvědomuje, že Amerika je ve veliké bryndě (vlastně si to uvědomuje jasněji než samotné USA) a že vzhledem k jedovaté politické atmosféře, která ve Washingtonu převládá, nebude snadné vrátit se k dobré správě věcí veřejných, ekonomické stabilitě a silnému růstu.
Americké vůdcovství ve světových záležitostech začalo s Bushovým unilateralismem chřadnout a dnešní ekonomické problémy tuto tendenci upevňují. Aby Obama úpadek Ameriky zvrátil, potřebuje pro svou (celkem středoproudou) politiku podporu obou partají, avšak Kongres USA doposud neprojevil chuť zaujmout ke svým legislativním povinnostem zásadový přístup.
Světem se šíří strach z dalšího vývoje. Snímek z Tchaj-wanu, Čína
Takový mocenský posun jsme ještě nezažili
Pokud vlažné snahy Německa stabilizovat Evropu nakonec nějak uspějí, dále to naruší postavení Ameriky a centrální banky po celém světě opět začnou euro jako rezervní měnu pokládat za spolehlivou alternativu k dolaru. Další možností, jak nadnesla Čína, by bylo vytvořit rezervní měnu novou.
Tyto skutečnosti představují takový mocenský posun, jaký jsme za svůj život doposud nezažili. Ekonomická moc Číny nad USA je dnes značná a omezí nejen vliv Ameriky na finanční trhy, ale i její schopnost nasazovat vojenskou sílu.
Pokud to Ameriku donutí k návratu k tomu, co znalec mezinárodních vztahů Joseph Nye nazývá „měkkou mocí a multilaterální diplomacií“, mohlo by to posloužit dobré věci. Jenže Republikánské straně USA – a zejména její frakci sdružené v Tea Party – jsou takové přístupy odporné a mohou zneklidnit řadu Asijců, jež znervózňuje sílící vojenská moc Číny.
Protiargument – že odmítnutí Číny nadále kupovat cenné papíry americké vlády či výprodej těchto papírů by Čínu poškodil stejně jako Ameriku – neplatí. Rok co rok čínské trhy celosvětově expandují a tamní domácí trh představuje čím dál větší podíl HDP země. Čína tudíž silný dolar v dlouhodobém výhledu nepotřebuje. Američané si musí na svém ekonomickém prahu zamést dřív, než Čína ztratí motivaci podporovat dolar.
(ilustrační snímek)
Význam ekonomiky roste
Při několika příležitostech v období od druhé světové války se USA velmi bolestivě ponaučily, že efektivní využívání vojenské moci má své meze. Amerika nedokázala dosáhnout svých cílů ve Vietnamu. Výsledek v Iráku nelze určit, dokud se nestáhne poslední americký voják. V Afghánistánu, kde už jsou termíny stažení stanovené, lze jen stěží věřit, že je možné ustavit soudržný jednotný stát.
Jak se účinnost vojenské moci snižuje, narůstá význam ekonomické moci. Připustit si tyto zásadní skutečnosti – a dosáhnout spolupráce politických stran při jejich řešení – je důležité nejen pro budoucnost Ameriky, ale celého Západu.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.
