Někteří soudí, že je to jasná známka nastartování reformního procesu v jedné z nejchudších zemí světa, který povede k národnímu usmíření a nastolení demokracie po čtyřicetileté moci armády. Jiní jsou ovšem opatrnější. Tvrdí, že vojenský režim ve skutečnosti o žádné demokratizaci neuvažuje a snaží se jen viditelným gestem omezit ostří mezinárodní kritiky a přilákat investice.
Sama Su Ťij, jež prý byla propuštěna bez podmínek a může svobodně cestovat i do ciziny, věří, že jednání s juntou povede k cíli. "Fáze nastolování důvěry již byla překonána," řekla tisícům nadšených stoupenců. "Příštím krokem budou politická témata."
Materiálním věcem přílišnou váhu nepřikládá, svědčí o tom i asketicky zařízené pokoje v chátrajícím domku na Univerzitní ulici číslo 54 na břehu rangúnského jezera Inja. Byly doby, kdy neměla ani na živobytí.
Su Ťij se narodila 19. června 1945 v Rangúnu jako dcera Aun Schana, legendárního vůdce barmského boje za nezávislost. Když otce zavraždili političtí rivalové, byly jí dva roky.
Studovala v 60. letech v Indii, kde se její matka stala historicky první barmskou velvyslankyní. Později absolvovala studia filozofie a ekonomie v Oxfordu a pracovala pro OSN v New Yorku a Bhútánu. Ve Velké Británii se vdala za britského tibetologa a docenta Oxfordské univerzity Michaela Arise, s nímž má dva syny. Vše nasvědčovalo tomu, že zbytek života stráví poklidnou prací v Londýně.
Z manželky disidentkou
V roce 1988 se Su Ťij vrátila do Rangúnu, aby ošetřovala umírající matku. Právě tehdy ulice explodovaly demonstracemi proti vojenské diktatuře.
Stranou nezůstala. Postavila se do čela opoziční Národní ligy za demokracii a v roce 1990 s ní slavně zvítězila v parlamentních volbách. Junta reagovala brutální represí - Národní ligu zakázala a Su Ťij držela v domácím vězení.
Nicméně ani pak nepřestala kritizovat zvěrstva páchaná juntou. V roce 1991 obdržela - na návrh prezidenta Václava Havla - Nobelovu cenu míru. Když o osm let později zemřel v Londýně její manžel, raději neodjela na pohřeb, obávala se, že ji režim nepustí zpátky.
Jejím životním krédem je, že lidé by neměli dopustit, aby jim strach zabránil dělat to, co považují za správné. „Ne, že by se neměli bát. Měli by být schopni strach překonat a žít svůj život v pravdě,“ říká.
 Pro statečný a nenásilný odpor vůči jednomu z nejrepresivnějších režimů v Asii se barmská disidentka Do Aun Schan Su Ťij stala celosvětovým symbolem, asijským Nelsonem Mandelou. Junta, která se kvůli pronásledování Su Ťij a tisíců dalších aktivistů ocitla v izolaci, ji musela propustit z domácího vězení, 6.května 2002. |
