"Dlouhodobou alternativní léčbu závislosti stěžovatelce doporučila její ošetřující lékařka, protože jiné metody léčby nebyly úspěšné. Poplatek za terapeutickou péči v komunitě činí pět tisíc korun měsíčně," uvedla mluvčí soudu Sylva Dostálová.
Žena neměla ale žádné prostředky, a proto žádala o pomoc v hmotné nouzi. Magistrát příslušného města ale její žádost zamítl, protože podle něj nesplňovala podmínky dané zákonem. Žena nebyla v evidenci úřadu práce. Z lékařských zpráv pak podle úřadu nebylo možné doložit, že je v pracovní neschopnosti.
"Ošetřující lékařka stěžovatelky nevydala a ani nemohla vydat formální rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Nicméně vydala potvrzení, že stěžovatelka není schopna z důvodu zdravotního stavu vykonávat v podstatě žádnou práci či účastnit se studia," uvedla soudkyně Nejvyššího správního soudu Kateřina Šimáčková.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že dočasnou pracovní neschopnost je možné uznat, když lékař potvrdí, že jeho pacient není schopen vykonávat pracovní činnost. "Není nutno, aby tak učinil způsobem a formou, které jsou předepsány pro účely nemocenského pojištění," řekla soudkyně Kateřina Šimáčková.
Žena také odůvodnila žádost o finanční podporu tím, že jí hrozí sociální vyloučení. Soud uznal i toto její tvrzení. Poukázal na Národní akční plán sociálního začleňování, který uvádí, že jednou ze skupin, kterým hrozí sociální vyloučení, jsou právě mladí drogově závislí.
"Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pokud osoba závislá na návykových látkách projeví svou vůli absolvovat dlouhou a náročnou léčbu své závislosti a jediným důvodem pro její přerušení by byl nedostatek finančních prostředků, je třeba této osobě ohrožené sociálním vyloučením přiznat potřebnou pomoc v hmotné nouzi," vysvětlila mluvčí soudu Sylva Dostálová.
