Okresní soud v Ostravě jeho jednání hodnotil jako trestný čin útisku a muži vyměřil trest 21 měsíců s dvouletým odkladem. Podle Nejvyššího soudu to však byla chyba.
Podnikatel, jehož přístup tisk označil za otrokářský, nutil uchazečky o zaměstnání podepisovat směnky na 150 000 korun pod pohrůžkou, že jinak práci nedostanou. Některé musely podepsat i prohlášení, které obsahovalo závazky snižující lidskou důstojnost.
U soudu vypovídalo 16 žen a dívek, kterým jednatel firmy sliboval práci s vysokým výdělkem. Všechny jeho podmínky přijaly.
Muž se proti rozsudku okresního soudu neúspěšně odvolal ke Krajskému soudu v Ostravě a potom podal dovolání k Nejvyššímu soudu. V něm tvrdí, že jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu útisku; ženy prý na něm nebyly závislé a nemohly cítit existenční tíseň.
"Skutečnost, že poškozené toužily po vyšším výdělku, který by jim skýtalo případné zaměstnání, ještě sama o sobě nezpůsobuje stav tísně. Spousta zájemkyň za takových podmínek odmítla a nenastoupila do zaměstnání," hájil se podnikatel v dovolání.
Nejvyšší soud dal částečně podnikateli za pravdu. Dívky, které v případu svědčily, byly většinou mladé, bydlely s rodiči a žily z podpory v nezaměstnanosti nebo z nízkého platu v jiném zaměstnání. V nové práci si chtěly polepšit. Podle Nejvyššího soudu nelze touhu po vyšším zisku a nezávislosti na rodině označit za stav tísně.
"Jiná situace by mohla nastat v případě, jestliže by se poškozené nacházely ve stavu hmotné nouze spojené s nemožností hradit svoje základní životní potřeby nebo by byly matkami samoživitelkami," odůvodnil své rozhodnutí Nejvyšší soud.
Podle něj měly ženy na vybranou, zda na nedůstojné podmínky přistoupí. Případ se vrátí k dalšímu projednání k Okresnímu soudu v Ostravě.
