Whe Mon tráví většinu roku v oblastech, kde zuří nejdéle trvající občanská válka světa. Šanci se setkat máme jen díky tomu, že se na chvíli zastavil v Chiang Mai na severu Thajska. Po chvíli hledání se potkáváme v restauraci. Domlouváme se, že v rozhovoru bude vystupovat pod falešným jménem.
FREE BURMA RANGERSOrganizace Free Burma Rangers (FBR) vznikla v roce 1997 při velkém útoku barmské armády v Karenském státě, před kterým uteklo sto tisíc lidí. Šéf organizace David Eubank tehdy pomáhal jen s jedním karenským lékařem. Dnes v etnických oblastech působí 250 rangerů rozdělených do 53 týmů, do Barmy vyráží na jeden až dva měsíce dlouhé mise. Jejich hlavním úkolem je poskytovat základní zdravotnickou péči vesničanům, ale také dokumentovat zločiny z válečných zón. Týmům FBR poskytují ochranu oddíly etnických armád. |
Chtěl jsem především pomoci svým lidem, kteří v Barmě trpí. S FBR jsem se rozhodl spolupracovat především kvůli médiím. Myslím, že je důležité říct světu, jaká je situace.
Jak se dostáváte do Barmy? Jak překračujete hranici?
Nejvíce času trávíme přímo v Barmě, protože působíme především ve státu Karenů. Když potřebujeme do Thajska, prostě přejdeme v džungli hranici. Hranice není tak přísně střežená.
Kolik lidí pracuje ve vašem týmu?
To číslo se často mění. Teď je nás pět, ale někdy je nás šest a někdy čtyři.
Co si sebou berete, když jdete na misi do Barmy?
Naším hlavním úkolem je pomoct lidem a získat informace. Bereme tedy hlavně léky a zdravotnický materiál a také videokameru, fotoaparát a GPS.
Máte na misích zbraně?
Při misi zbraně nemáme, ale bezpečnost potřebujeme, a tak často chodíme s vojáky karenské armády.
Jak dlouho jedna mise do Barmy trvá?
Obyčejně vyrážíme do Barmy na měsíc.
Medici Free Burma Rangers pomáhají vesničanům ve východní Barmě
Jak poznáte kde jsou vesničané, kteří potřebují vaši pomoc nebo kam máte jít?
S místními lidmi jsme v kontaktu a víme, jaká je situace v naší oblasti. Někdy nás místní vůdce požádá o pomoc. Prioritou jsou pro nás oblasti, kde není žádná jiná organizace ani žádná jiná pomoc.
Vaše práce v Barmě je ilegální. Obáváte se, že vás barmská armáda zajme nebo zabije?
Bojím se toho a snažíme se jim vždy vyhnout.
Na cestách jsou ale také miny a další nástrahy. Co je pro vás největší nebezpečí?
Nejvíce se bojím toho, že mě zatkne barmská armáda.
Zkuste mi popsat, jak vypadá takový den v terénu. Kde spíte, co jíte?
Jídlo je někdy velmi těžké získat. Pro nejhorší případy si s sebou bereme osm nebo deset plechovek jídla. Přesuny záleží na situaci. Někdy je lepší pohybovat se v noci, někdy zase přes den.
VESNIČANŮM POMÁHÁME AŽ DO KONCEPřečtěte si rozhovor s šéfem Free Burma Rangers |
Viděl jste někdy na vlastní oči smrt?
Ano samozřejmě viděl. Ale nebylo toho mnoho.
Zemřeli ti lidé většinou následkem nemocí nebo zranění po útoku barmské armády?
Většinou to bylo na nemoci jako například malárie.
Vybavíte si moment, kdy jste měl na misi největší strach?
Někdy je velmi těžké se vyhnout barmské armádě. V batohu obyčejně nosím videokameru, věci pro komunikaci a tak dále. Jednou se mě snažil zastavit barmský voják. Říkal jsem mu, že nemám čas a musím do Thajska. Ptal se mě, co mám v batohu. Říkal jsem, že nesu jen oblečení. Co tam budeš dělat, zeptal se mě. Odpověděl jsem, že jdu jen do Thajska koupit nějaké věci pro mojí vesnici a večer se vrátím. Znovu mi řekl, ať zastavím. Dívali jsme se na sebe, byl velmi malý, byl to dětský voják a držel zbraň. Nezastavil jsem se, pokračoval a překročil hranici. Říkal jsem si Bože, pomoz mi, pomoz mi. Kdyby objevil, co nesu, mohl jsem mít velké problémy.
Co podle vás může situaci ve východní Barmě zlepšit?
Pomůže, když přijde více lidí a organizací a budou chtít pomoct. Záleží ale také na barmské vládě. Ta OSN neposlouchá a americké sankce na ni neplatí. Cesta vyjednávání se neosvědčila.
