Vypadá to, že Česko je dobrá adresa. Tedy pro zloděje peněz. Když před týdnem zmizela ze sídla bezpečnostní agentury více než půlmiliardová částka, začalo se mluvit o loupeži (přesněji bychom měli ale použít slovo krádež) století. Bylo tím myšleno, že tak závratnou částku se podaří ukrást či uloupit opravdu zřídka. Tak jednou za sto let.
Jenže to není pravda. Ještě donedávna jsme totiž označovali za zloděje století lupiče, kteří ukradli více než 150 milionů korun z pancéřové dodávky bezpečnostní agentury na Evropské třídě v Praze.
Před pěti lety nám nejspíš tato částka připadala stejně závratná. Dnes ve srovnání s posledním zlodějským kouskem vypadá trapně.
Století trvalo v tomto případě pouhých pět let. O kolik půjde příště?
Máme si zvykat, že stejně jako roste ekonomika a životní úroveň, zvyšuje se i množství peněz, které šikovný zloděj tu a tam úspěšně ukradne?
Jenže, když se podíváme do světa, zjistíme, že tam se hraje o cifry neporovnatelně vyšší.
Ukradené částky rostou
Osmého srpna 1963 uloupil díky geniálnímu plánu loupežný gang z vlaku britské pošty 120 pytlů bankovek. Pozoruhodný kousek byl okamžitě označen za Velkou vlakovou loupež. Zloději ukořistili v přepočtu na koruny 1,3 miliardy korun. Loupež vešla do dějin a kvůli výši ukradené částky se svého času dostala i do Guinnessovy knihy rekordů.
Jenže později začalo podobných akcí přibývat. Tak například: ze spořitelny v centru Londýna ukradli zloději v červenci 1987 hotovost ve výši asi 1,5 miliardy korun. Ale pozadu nebyli zloději ani v Brazílii: 164 milionů realů v hotovosti (téměř 1,5 miliardy korun) ukradli v srpnu 2005, když se prokopali do banky ve městě Fortaleza.
Nebo si vezměme loupež v prosinci před třemi lety z banky v severoirském Belfastu, kdy ukradená částka činila v přepočtu na koruny necelou miliardu. A z částky odpovídající asi 1,7 miliardy korun se mohli těšit zloději vloni v únoru v britském městečku Tonbridge, kde ukradli peníze přímo z překladního objektu bezpečnostní agentury.
Všechny uvedené loupeže však mají jednu věc společnou: pachatelé byli prozrazeni a většinou dopadeni nebo se na jejich odsouzení už "pracuje", jak je tomu v případě loupeže v Tonbridge. I tam to totiž vypadá, že všichni pachatelé skončí za mřížemi, někteří jsou už souzeni, o vydání hlavního osnovatele do Británie se vyjednává.
Dá se říci, že v těchto případech jsou sice zpočátku úspěšní zloději, ale nakonec je ještě úspěšnější policie a justice.
To je prosím velký rozdíl oproti loupežím a krádežím v Česku. Podívejme se, jak váhavě tady spravedlnost dohání zloděje těch největších částek. Nebo proti ní stojí tak mimořádně šikovní zloději?
Loupeže bez trestu
Nejdřív se zkusíme vrátit k oné již zmiňované loupeži, která nesla označení "stoletá". Tedy k loupeži 153 milionů korun 16. září 2002 z obrněného vozu na Evropské třídě v Praze.
Byly převáženy z centrály Citibank. Vozidlo bezpečnostní agentury Group 4 Securitas zastavila trojice mužů s falešným policejním autem. V černých kombinézách a kuklách vypadali opravdu jako policisté ze zásahové jednotky. Ovšem než začali vyhrožovat: že budou střílet a použijí výbušniny. Muži z bezpečnostní agentury se útočníkům vzdali a ti je zavřeli do obrněného vozu. Pak na odlehlejším místě peníze přeložili do jiného auta a zmizeli. Byli důslední: vrak auta policie našla později na Berounsku, kde lupiči pravděpodobně peníze přeložili do jiného vozu a původní auto zapálili.
Přestože policisté začali hned pátrat, a to i za pomoci vrtulníku, ničeho nedosáhli. Nepomohlo ani zveřejnění přibližných portrétů. A nepomohla ani návštěva expertů ze Scotland Yardu.
Výsledek? Přibližně před měsícem policie případ odložila.
K podobným zjištěním se dopracujeme, když se podíváme i na další loupeže a krádeže. Například velká loupež ze srpna minulého roku, kdy poblíž Slavkova u Brna pět ozbrojených lupičů v policejních kombinézách ukradlo z vozu bezpečnostní služby 77 milionů korun. I tady se ukázalo, že lupiči byli chytřejší, a pátrání po nich je stále bezvýsledné. Nebo přepadení vozu bezpečnostní agentury v březnu 2006 u Jindřichova Hradce, kdy výše uloupené částky dosáhla asi třiceti milionů korun. Ani tyto pachatele se nepodařilo dopadnout.
Nejpodivněji však skončil případ loupeže necelých třiceti milionů korun z pošty v Praze 6-Dejvicích. Podezřelí tři muži sice byli zatčeni a obviněni, ale soud je nakonec osvobodil. Namísto nich byli nakonec odsouzeni dva pracovníci pošty k úhradě milionu korun (každý zvlášť) za nedodržení předpisů. Případ však ještě pokračuje - soudní verdikt není pravomocný.
Jak to bude s Procházkou?
Otázka, kterou bychom si nyní měli položit v souvislosti s poslední, půlmiliardovou krádeží, tedy zní: Skončí i tento případ jako ty předchozí? Nebo nakonec bude pachatel dopaden a potrestán?
Na první pohled je patrné, že mezi Procházkovým případem a těmi, o kterých byla řeč, je velký rozdíl. Především v tom, že kriminalisté neznali přesnou podobu a totožnost zlodějů jako nyní. A změna identity není snadná nikde, natož v malém Česku. Procházka se sice může spojit s podsvětím, ale to je pro něj riskantní.
Paradoxně mu může zlomit vaz především obrovská částka, kterou se mu podařilo ukrást. Podle názoru odborníků bude muset peníze utrácet přes prostředníky a ještě velmi postupně.
Bývalý detektiv Zdeněk Novák hodnotí Procházkovy šance nepříliš vysoko. Přitom on sám byl svého času vyšetřovatelem předchozí největší krádeže - loupeže sto padesáti milionů na Evropské třídě. A tehdy neuspěl. Nyní je však přesvědčen, že tím, kdo uspěje, bude policie.
