Vedle stavebního materiálu je špatně zabalený balík, z nějž vyčnívá nějaké dřevo. O kus dál proutěné křeslo. To už se do regálu nevešlo, proto skončilo na polici pod stropem.
Vypadá to, že se tu život zastavil. Za vysoké zdi haly nedoléhá ruch z ulice. Pracovníci Poštovní úložny si klidně dělají svou práci. Jenže vždycky to tak není.
Zápach budí obavy
Když šokované úřednice najdou v některém balíku lidské ostatky - což se stalo právě v Brně před několika lety - chodí zaměstnanci obezřetně kolem každého balíku, který jen trochu zapáchá. Těch není málo.
"Lidé posílají třeba zabijačku s lahví slivovice, špatně to zabalí, lahev se rozbije a vyteče dovnitř. Zkažené potraviny tu máme na denním pořádku," říká vedoucí úložny Hana Janíková.
Zatímco každá nedoručená zásilka musí putovat do některého z regálů úložny, zapáchající zásilku mají pracovníci kterékoli pošty právo otevřít hned. To se stalo i s pověstným balíkem s lidskými ostatky, který šokovaní zaměstnanci otevřeli hned na brněnské hlavní poště.
Jinak platí zásada, že každý balík musí ležet v úložně rok, než se před komisí otevře a obsah zlikviduje nebo prodá. To pro případ, že by poštovní úředníci buď našli jeho odesilatele, nebo se odesilatel sám na "své domovské" poště přihlásil.
V menší místnosti nad skladem sedí za stoly několik úřednic. Kontrolují obsah dopisů. Samozřejmě jen zběžně - obsah zůstává chráněn listovním tajemstvím. A dopisy a pohlednice se ostatně hned poté podle předpisu ničí. V rohu místnosti je speciální přístroj, který dopisy otevírá.
"Kdybychom je měly stříhat, ustříhaly bychom se," smějí se úřednice. Ale pokud se v nich najdou doklady, předají je pečlivě úřadům. Výjimkou není ani zlato a stříbro či peníze. Všechny tyto věci rovněž čeká roční pobyt v centrálním skladu.
Půl milionu nedoručených zásilek za rok
Jsou i zásilky, které mohou vypadat nebezpečně. V době, kdy po celém světě vrcholily obavy z antraxových dopisů, své si užili i pracovníci úložny. Každý podezřelý balík byl otevírán opatrně v rukavicích. "Měli jsme k tomu speciální školení," říká Janíková. Naštěstí se vždy zjistilo, že obsah je neškodný. Nejčastěji byla uvnitř obyčejná mouka.
Nedoručených zásilek není zrovna málo, vloni asi půl milionu. Těch, které se podaří vrátit, je jen zlomek. Proč tolik zásilek nakonec putuje do Brna? "Nejčastějším důvodem je špatná či nečitelná adresa. Nebo je adresa napsaná na voskovaném papíře a rozpije se. Nebo je přilepená na štítku a ten se odlepí," říká Janíková.
Povinnost pracovníků pečovat o nedoručenou zásilku jeden rok však vede i k pozoruhodným případům. Do úložny dorazila vzrostlá palma, zbědovaná, téměř uschlá. Dostala čestné místo u sloupu a také se jí dostalo péče a pravidelného zalévání.
Za necelý rok povyrostla o čtvrtinu a pomalu se blíží konec jejího povinného poštovního hostování. Přijde soudní znalec, vypočítá cenu a palma poputuje do prodeje. "Samozřejmě že se palma ocení a prodá. I když se tu o ni rok staráme a zaléváme ji, což není v našich povinnostech," říká Janíková.
