Co to jsou skleníkové plyny a jak vznikají?
Základem oteplování zeměkoule je skleníkový efekt. Některé plyny, přezdívané skleníkové, se totiž chovají jako sklo ve skleníku: sluneční paprsky jimi procházejí, dopadají na Zemi a mění se v teplo neboli infračervené záření. To pak zase stoupá vzhůru, jenomže vrstvou skleníkových plynů, která tvoří asi setinu atmosféry, unikne do vesmíru jen část. Zbytek tepla zůstane zachycen jako pod pokličkou na Zemi.
Tato vlastnost je klíčová pro život. Bez ní by teplota na naší planetě byla asi o třicet stupňů Celsia nižší, a panoval by tu tedy smrtelný mráz. Skleníkovými plyny jsou:
* Vodní pára. Vzniká přirozeně, avšak při vyšší teplotě Země by jí dále přibývalo.
* Oxid uhličitý. Do ovzduší se dostává spalováním látek obsahujících uhlík, tedy v lidské civilizaci především pálením uhlí, ropy a v menší míře i zemního plynu. Svou vinu nese i vypalování pralesů, jež uvolňuje do ovzduší uhlík, který by byl jinak skladován ve stromech.
* Ozon. Míněn je přízemní ozon, který vzniká například působením slunečního záření na výfukové plyny aut. Nejde tedy o ten ozon, který tvoří ochrannou vrstvu filtrující nebezpečné složky slunečního záření vysoko ve stratosféře - atmosférické vrstvě mezi deseti a padesáti kilometry nad Zemí.
* Metan a oxid dusný. Uvolňují se ze zemědělství, zejména z rýžových polí; a také z odpadů při chovu skotu. Metan uniká rovněž ze skládek, z uhelných dolů a při těžbě zemního plynu.
* Chlorované uhlovodíky. Jsou známé obvykle pod názvem freony a jde o umělé, průmyslově vyráběné plyny. Pravděpodobně první zprávu o celoplanetárním skleníkovém efektu publikoval už v roce 1896 švédský vědec Svante Arrhenius, pozdější nositel Nobelovy ceny. V ětší pozornost si však globální oteplování vysloužilo až ve druhé polovině našeho století. V ědci začali připouštět, že ve hře je mnohem víc než radost milovníků koupání, kteří si budou užívat většího tepla, a zlost lyžařů, jimž se zkrátí doba zimních radovánek. Vědci soudí, že změněné tepelné poměry rozhází dosavadní rozdělení tepla a dešťových srážek na zeměkouli, a proto mluví rovnou o globální změně klimatu. Experti pracující pro OSN jsou už schopni doložit, že od poloviny minulého století do současnosti se průměrná teplota na planetě zvedla o 0,6 stupně Celsia. To ještě není tak hrozné. Za sto let by však - při současném zvyšování emisí skleníkových plynů - měla být podle prognóz v celkovém průměru vyšší o další jeden až tři a půl stupně, a to už je jiné kafe. Co by to znamenalo?
* Zemědělství: Zemědělci v Evropě by se možná radovali, protože díky vyšší teplotě by se zvýšily jejich výnosy. Oproti tomu v končinách blíže k rovníku by naopak vyšší teplota a sucho úrodu ničily. Nejhůř by na tom byla Afrika, kde by už v polovině příštího století trpěla další pětina obyvatelstva hladem. A zřejmě by se vydala za jídlem do dalších končin světa, tedy především do Evropy.
* Vodní režim: Z dnešních horkých oblastí by zvýšená teplota odsála další vodu a nadělila ji do méně teplých končin světa. Nových 230 milionů lidí by v roce 2050 rozšířilo řady těch, kdo už dnes trpí nedostatkem vody. Byl by tedy další důvod k novodobému stěhování národů a možná i k válkám o nová území.
* Hladina moří: Hladina oceánů oproti dnešku by se zvýšila o nějakých 21 centimetrů do půlky příštího století a o dalších třicet centimetrů do roku 2100, což by bylo způsobeno roztažením vody teplem a roztáním části ledovců na pevnině. Jako nepravděpodobné se nyní jeví, že v příštím století roztaje větší množství ledu pokrývajícího západní část Antarktidy. T ím se naštěstí nepotvrzují dřívější představy o moři pohlcujícím města při pobřeží kontinentů (nízko položené mořské ostrovy by i tak měly smůlu). Nicméně delty řek by podstatně změnily podobu a zvýšilo by se nebezpečí povodní v jejich okolí. Vyšší hladina moře však zvyšuje vlnobití při bouři, a tedy i další ohrožení lidí a majetku poblíž pobřeží. Bohatší země by si postavily hráze, zato státy chudé by i v tomto případě dostávaly zabrat.
* Rozšíření nemocí: Vyšší teplota znamená i lepší podmínky pro tropické komáry a další přenašeče chorob, takže například malárie by získávala nová teritoria.
Oteplování Země
Graf ukazuje, jakými odchylkami procházela průměrná roční teplota zemského povrchu. Nula na grafu symbolizuje průměrnou teplotu za celé období let 1860-1900, od ní se odvíjejí teplotní změny v jednotlivých letech.
PRAMEN: HADLEY CENTRE, METEOROLOGICAL OFFICE, UK
Skleníkový efekt
Na prvním obrázku je přirozený stav, kdy přirozená vrstva skleníkových plynů v atmosféře pod sebou zadržuje teplo a udržuje tak na Zemi teplotu potřebnou pro život rostlin, živočichů i lidí. Na druhém obrázku však silnější vrstva těchto plynů zadržuje příliš mnoho tepla, které pak může rozehřát zeměkouli.
REPRO: MF DNES
Základem oteplování zeměkoule je skleníkový efekt. Některé plyny, přezdívané skleníkové, se totiž chovají jako sklo ve skleníku: sluneční paprsky jimi procházejí, dopadají na Zemi a mění se v teplo neboli infračervené záření. To pak zase stoupá vzhůru, jenomže vrstvou skleníkových plynů, která tvoří asi setinu atmosféry, unikne do vesmíru jen část. Zbytek tepla zůstane zachycen jako pod pokličkou na Zemi.
Tato vlastnost je klíčová pro život. Bez ní by teplota na naší planetě byla asi o třicet stupňů Celsia nižší, a panoval by tu tedy smrtelný mráz. Skleníkovými plyny jsou:
* Vodní pára. Vzniká přirozeně, avšak při vyšší teplotě Země by jí dále přibývalo.
* Oxid uhličitý. Do ovzduší se dostává spalováním látek obsahujících uhlík, tedy v lidské civilizaci především pálením uhlí, ropy a v menší míře i zemního plynu. Svou vinu nese i vypalování pralesů, jež uvolňuje do ovzduší uhlík, který by byl jinak skladován ve stromech.
* Ozon. Míněn je přízemní ozon, který vzniká například působením slunečního záření na výfukové plyny aut. Nejde tedy o ten ozon, který tvoří ochrannou vrstvu filtrující nebezpečné složky slunečního záření vysoko ve stratosféře - atmosférické vrstvě mezi deseti a padesáti kilometry nad Zemí.
* Metan a oxid dusný. Uvolňují se ze zemědělství, zejména z rýžových polí; a také z odpadů při chovu skotu. Metan uniká rovněž ze skládek, z uhelných dolů a při těžbě zemního plynu.
* Chlorované uhlovodíky. Jsou známé obvykle pod názvem freony a jde o umělé, průmyslově vyráběné plyny. Pravděpodobně první zprávu o celoplanetárním skleníkovém efektu publikoval už v roce 1896 švédský vědec Svante Arrhenius, pozdější nositel Nobelovy ceny. V ětší pozornost si však globální oteplování vysloužilo až ve druhé polovině našeho století. V ědci začali připouštět, že ve hře je mnohem víc než radost milovníků koupání, kteří si budou užívat většího tepla, a zlost lyžařů, jimž se zkrátí doba zimních radovánek. Vědci soudí, že změněné tepelné poměry rozhází dosavadní rozdělení tepla a dešťových srážek na zeměkouli, a proto mluví rovnou o globální změně klimatu. Experti pracující pro OSN jsou už schopni doložit, že od poloviny minulého století do současnosti se průměrná teplota na planetě zvedla o 0,6 stupně Celsia. To ještě není tak hrozné. Za sto let by však - při současném zvyšování emisí skleníkových plynů - měla být podle prognóz v celkovém průměru vyšší o další jeden až tři a půl stupně, a to už je jiné kafe. Co by to znamenalo?
* Zemědělství: Zemědělci v Evropě by se možná radovali, protože díky vyšší teplotě by se zvýšily jejich výnosy. Oproti tomu v končinách blíže k rovníku by naopak vyšší teplota a sucho úrodu ničily. Nejhůř by na tom byla Afrika, kde by už v polovině příštího století trpěla další pětina obyvatelstva hladem. A zřejmě by se vydala za jídlem do dalších končin světa, tedy především do Evropy.
* Vodní režim: Z dnešních horkých oblastí by zvýšená teplota odsála další vodu a nadělila ji do méně teplých končin světa. Nových 230 milionů lidí by v roce 2050 rozšířilo řady těch, kdo už dnes trpí nedostatkem vody. Byl by tedy další důvod k novodobému stěhování národů a možná i k válkám o nová území.
* Hladina moří: Hladina oceánů oproti dnešku by se zvýšila o nějakých 21 centimetrů do půlky příštího století a o dalších třicet centimetrů do roku 2100, což by bylo způsobeno roztažením vody teplem a roztáním části ledovců na pevnině. Jako nepravděpodobné se nyní jeví, že v příštím století roztaje větší množství ledu pokrývajícího západní část Antarktidy. T ím se naštěstí nepotvrzují dřívější představy o moři pohlcujícím města při pobřeží kontinentů (nízko položené mořské ostrovy by i tak měly smůlu). Nicméně delty řek by podstatně změnily podobu a zvýšilo by se nebezpečí povodní v jejich okolí. Vyšší hladina moře však zvyšuje vlnobití při bouři, a tedy i další ohrožení lidí a majetku poblíž pobřeží. Bohatší země by si postavily hráze, zato státy chudé by i v tomto případě dostávaly zabrat.
* Rozšíření nemocí: Vyšší teplota znamená i lepší podmínky pro tropické komáry a další přenašeče chorob, takže například malárie by získávala nová teritoria.
Oteplování Země
Graf ukazuje, jakými odchylkami procházela průměrná roční teplota zemského povrchu. Nula na grafu symbolizuje průměrnou teplotu za celé období let 1860-1900, od ní se odvíjejí teplotní změny v jednotlivých letech.
PRAMEN: HADLEY CENTRE, METEOROLOGICAL OFFICE, UK
Skleníkový efekt
Na prvním obrázku je přirozený stav, kdy přirozená vrstva skleníkových plynů v atmosféře pod sebou zadržuje teplo a udržuje tak na Zemi teplotu potřebnou pro život rostlin, živočichů i lidí. Na druhém obrázku však silnější vrstva těchto plynů zadržuje příliš mnoho tepla, které pak může rozehřát zeměkouli.
REPRO: MF DNES
