V těchto dnech aliance podstupuje velký „křest ohněm“ – pokusí se vnutit mír jižnímu Afghánistánu, nezkrotitelnému území kmenových náčelníků, opiových králů a přátel Usámy bin Ládina.
Pro alianci, v jejíchž řadách v Afghánistánu působí i čeští vojáci, to bude jeden z největších testů v jejích dějinách. A také nejdůležitějších, ač střelbu z jihoafghánských pouští nyní přehlušují výbuchy z „nápadnějších“ konfliktů v Iráku či Libanonu.
V Afghánistánu jde o hodně. Za pár týdnů to bude pět let, co útoky 11. září přepsaly historii. Krátce poté Američané a Britové zaútočili na Afghánistán, kde se skrýval strůjce útoků Usáma bin Ládin. Zvítězili a dali Afghánistánu nový začátek, po čtvrt století válek začala ta magická země od nuly.
Pro USA to bylo obrovské vítězství: ukázaly, že jsou odhodlané ve jménu své války proti terorismu nekompromisně udeřit na nepřítele. I proto jsou sázky tak vysoké – po fiasku v Iráku, v době, kdy evropské vlády děsí nárůst islámského radikalismu, by návrat chaosu do Afghánistánu znamenal obrovskou prohru Západu v jeho snaze ukazovat, že dokáže hájit své pozice.
Nebude to snadné – od chvíle, kdy minulý týden NATO převzalo jižní Afghánistán, přišlo již o několik vojáků a útoky jsou na denním pořádku.
A nebude to snadné ani proto, že to je konflikt nevyhratelný, a velitelé NATO to dobře vědí. Čelí skupinám fanatiků importovaných ze sousedního Iráku i náčelníkům, jejichž kmeny – na rozdíl od všech zemí v okolí – vždy v uplynulých staletích dříve či později vyhnaly všechny cizí armády, které se jim něco pokusily vnutit.
NATO tedy čeká mnoho bitev beznadějné války, přesto má smysl bojovat, neboť v jiných částech Afghánistánu se ze sutin již vynořuje nová země, v níž se lidé učí žít bez prolévání krve. A stojí za to bojovat i kvůli tomu, že Afghánistán byl prvním a největším vítězstvím války s terorismem, která je i naší válkou.
