Podle Pavly Čížkové z oddělení ekologie správy parku byla průměrná šířka letokruhů 2,47 milimetru. Maximální pak 10,65 a minimální 0,17 milimetrů.
"Obecně platí, že čím je strom větší, tím je i starší. Na mnoha místech Šumavy, kde roste odhadem 40 milionů vzrostlých stromů, je to však jinak. Existují totiž místa, ve kterých menší smrky z podrostu jsou stejně staré nebo starší, než velké smrky z nadrostu," upozornila Čížková.
Extrémem byl strom starý 280 let, jehož pařez měl průměr pouhých 30 centimetrů, a nejstarší 513 let starý strom z Boubínského pralesa s tloušťkou 67 centimetrů. Ten se zřítil před šesti lety.
Rozdíl v lese? I osmdesát let
Vzhledově šumavské lesy vypadají stejnověké, ale průzkum ekologů odhalil, že převažují lesy různověké. V téměř třetině lesů jsou stromy, kde rozdíl mezi nejmladším a nejstarším stromem je více než 80 let.
Doposud byly hlavním zdrojem informací o věku lesa lesnické mapy, ve kterých jsou jednotlivé porostní skupiny rozděleny barvou podle dvacetiletých věkových tříd. Na zachycení skutečného věku šumavského lesa však podle výzkumníků dvacetiletá kategorie nestačí.
Mnohé mapy nedávají přesný obraz a nezohledňují odchylky ve schopnostech růstu jednotlivých stromů. Extrémním příkladem je podle Čížkové lesní porost zařazený lesnickou mapou do kategorie 80 až 100 let, ale ve skutečnosti je tvořen stromy starými 110 až 290 let.
Ani prales, ani umělá kultura
"Věková struktura všech zjištěných pařezů naznačuje, že šumavské lesy mají blíže k lesům samovolně vzniklým na opuštěné zemědělské půdě, než k pralesům nebo vysázeným kulturám. Pro šumavské lesy je typické, že v nejhojnější mladší generaci stromů jsou přítomny rozptýleně stromy starší, výjimečně staré i přes 200 let. Naše lesy jsou, tedy pokud jde o věk, nesmírně rozmanité," dodal vedoucí sekce Správy CHKO Šumava Pavel Hubený.
