Přírodní tkanivo je zhruba o 90 milionů let starší, než minulá nejstarší pavučina, která se uchovala v baltském jantaru.
Pod mikroskopem vypadá nově objevené čtyři milimetry dlouhé vlákno jako šňůra perel. V pravidelných intervalech jsou na vlákně seřazeny malé lepkavé kapičky. Velikostí i tvarem se podobá dnešním pavoučím vláknům.
Zschokke se proto domnívá, že pavouci svou strategii lovu používají už od pradávna.
Objev podává informace o vývoji lepkavého tkaniva, které pavouci předou už asi 410 milionů let. To prapůvodní ale podle vědce bylo zřejmě vystavěno podstatně jednodušeji než ty dnešní.
Libanonský jantar je zřejmě nejstarší na světě. Jeho stáří se odhaduje na 127 až 132 milionů let a je v něm uzavřena spousta stop po dávných hmyzích obyvatelích tehdejší přírody.
Nejstarší jantar objevil v roce 1969 Němec Dieter Schlee v Libanonu a věnoval ho státnímu přírodovědeckému muzeu ve Stuttgartu.
