"Jsme z toho nešťastní. Ale obor zaměstnává 56 tisíc lidí. Víme, že naše služby jsou součástí bezpečnosti země. Vždyť pomáháme chránit majetek lidem i firmám," tvrdí například Matěj Bárta, který po svém bratrovi převzal agenturu ABL.
Podobně vystoupil na obranu svého byznysu šéf agentury Securitas - největší firmy na českém trhu - Michal Kuník. "Nejsme rozzlobení na ABL. Situaci pana Matěje Bárty rozumím. Já mám také bratra a ne vždy jsem odpovědný za jeho činy," řekl Kuník.
Kompro pochází ze státní sféry
Podle něj jsou současné aféry, ve kterých vystupují bezpečnostní agentury, často vytrhávány z kontextu a medializovány. "Chápu, že je zajímavější, pokud se napíše, že něco ukradne ochranka nebo policista. Ale stejně kradou například pekaři," tvrdí Kuník
Ten je také přesvědčen, že řada kompromitujících materiálů nebo informací, které se objevují v tisku, nepocházejí od soukromých agentur, ale od státních zaměstnanců.
"Dám ruku do ohně za to, že řada materiálů je od státních služeb," říká. Podle něj je totiž získání některých údajů tak drahé, že si je soukromník nemůže dovolit. "Jsou služby, jako například kvalitní sledování v centru Prahy, které stojí i 100 tisíc korun za den," vysvětluje.
Stát nás ignoruje
Podle Kuníka nyní obor doplácí také na svou nezralost. Po revoluci totiž do bezpečnostního oboru nastoupili především bývalí pracovníci státních služeb a to na trh vrhlo špatné světlo.
"Ta současná nálepka nám škodí," uvědomuje si realitu Kuník. A za pravdu mu částečně dala i tisková konference mezinárodního sdružení bezpečnostních manažerů Asis. Když se redaktor iDNES.cz ptal na konkrétní místo setkání v lobby jednoho pražského luxusního hotelu, recepční jen bezradně kroutil hlavou. Po chvíli ho ale nasměroval dál se slovy: "Aha, vy myslíte ABL".
Část odpovědnosti za současný stav podle Kuníka nese i stát, který stále nepřijal zákon o soukromých bezpečnostních agenturách. "Ta situace nás donutila vytvořit si vlastní pravidla, jejichž porušení ale můžeme těžko trestat," říká Kuník. Ignoraci ze strany státu ale dokazuje i na dalším příkladu. Teprve před třemi lety se podařilo přesvědčit Český statistický úřad, aby začal evidovat, kolik lidí pracuje v bezpečnostním sektoru.
