To představuje sedm procent italského hrubého domácího produktu.
Pokud bychom teoreticky všechny tamní kriminální skupiny sloučili do jediné, znamenalo by to, že mafie by byla největším italským podnikem. Měla by větší sílu než třeba slavná turínská automobilka Fiat.
Nejvíce peněz zločinci získávají z lichvy a právě z vybírání výpalného. Podle výzkumů univerzity v Palermu si vyděrači říkají u sicilských pouličních prodavačů o 59 eur měsíčně za "povolení" nabízet zboží.
U dobré restaurace či hotelu se už cena výpalného vyšplhá až na 730 eur. Svoje nelegální příjmy pak perou ve všech možných oborech: od pizzerií přes cestovní kanceláře až po stavebnictví.
To, že stavařské firmy v rukou mafiánských bossů vyhrávají hlavně na jihu Itálie veřejné zakázky například na stavbu silnic, je obecně známý fakt. Akce politiků proti mafii skončí většinou v rovině proklamací.
Když se podaří polapit některého z bossů, jako se to loni stalo v případě Bernarda Provenzana, který úspěšně unikal policii po čtyři desítky let, nic zásadního se nezmění. Kmotra na nejvyšším stupni v hierarchii mafie zastoupí někdo jiný.
