ODS ve volbách do Senátu ztratila 11 mandátů. Jak to hodnotíte?
Nemám z toho nejmenší radost. Samozřejmě, chleba je o dvou kůrkách. Dopadli jsem lépe, než před dvěma lety, kdy jsme obhájili tři mandáty. Na druhé straně, byl bych radši, kdyby nás bylo 19, než když nás je nyní osm.
V Praze ODS ztratila prvenství. V čem na magistrátu chybovala?
Výsledek, který byl před čtyřmi lety, se nedal zopakovat. Bylo jasné, že ztratíme. Druhá věc - ať mě kamenují - mnohé kauzy byly živeny spory uvnitř ODS. A nejen té pražské. Když jsme se dohadovali uvnitř, tak jsme nemohli mít ten správný tah na branku.
milan pešákSedmačtyřicetiletý senátor vystudoval speciální pedagogiku na Masarykově univerzitě v Brně. Do roku 1990 pracoval jako programátor v podniku META Svazu invalidů ČR. Poté pracoval ve Federaci nevidomých a slabozrakých ČSFR. V období 1992 až 2006 působil ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR jako výkonný ředitel a prezident. Na podzim 2006 byl za ODS zvolen do pražského zastupitelstva a stal se radním pro zdravotnictví.
|
Poprvé v historii Senátu zasedne v jeho lavicích nevidomý? Jak to vnímáte?
No, co mám říkat a co mám dělat. Tak jsem holt někde první. Ale vážně: myslím, že je to důležitý signál pro zaměstnavatele, že i člověk se zrakovým postižením může zvládat leccos.
Je to úspěch pro lidi se smyslovým postižením, nebo je to spíš k zamyšlení?
Je logické, když zastoupení v politice kopíruje zastoupení v běžné populaci. Skoro si myslím, že to odpovídá, protože občas někdo v zastupitelstvu je. Pravda je, že já jsem byl první v zastupitelstvu magistrátu hlavního města Prahy.
Co je nejtěžší na tom být nevidomým politikem?
Najít správné lidi ve správný čas. Protože když za někým jdete, podíváte se a víte: je sám, není sám, něco dělá a vy jej můžete, nebo nemůžete vyrušit, nebo někam spěchá. Když to děláte sama, je velké riziko, že se netrefíte do správné situace nebo že vám uteče. Toto je nejtěžší, i když to třeba na první pohled nevypadá. Těžší je i práce s materiály. Nemůžu je jen tak prolistovat, ale musím v nich hledat a věnovat jim více času.
Politika je drsné prostředí. Neobáváte se, že vašeho handicapu někdo zneužije?
Ne. Všechno má své plusy i minusy. Když toho někdo zneužije, je to hodnocené jako více zavrženíhodné, než když to udělá jinému člověku. Na druhé straně je to vždycky o tom, aby se člověk snažil nedělat to, na co nestačí. Proto třeba já nemluvím zbytečně.
Jak to myslíte?
Nejsem typ politika, který by měl pocit, že se musí vyjádřit úplně ke všemu. Než něco řeknu, raději dlouho poslouchám a snažím se přemýšlet.
Prioritou vaší práce je zjednodušení zákona o sociálních službách. Co konkrétně to přinese?
Zákon o sociálních službách je strašně neefektivní a strašně byrokratický. Například tím, že každý sociální pracovník musí psát svému klientovi individuální rozvojové plány, organizace musí dělat standardy pomalu i na to, kde je jaká nástěnka. Takové věci celý systém jen prodražují.
Další věc je, že zákon o sociálních službách je příšerně demotivující. Výši příspěvku dostanete podle toho, co jste schopna dělat. Když ukážete, že jste se něco naučila, do dotazníku při průzkumu zaškrtnou "zvládá", dostaneme méně bodů a za méně bodů je nižší příspěvek.
Nemám rád ani filozofii tohoto zákona. Skupina lidí uvedla ostatní v omyl a prosadila vizi, že se dají lidem s postižením peníze a oni si za to budou kupovat služby. Nemám nic proti tomu dát lidem něco jako rentu, ale nelžeme si do kapsy a nelžeme veřejnosti, že jim dáme příspěvek a všichni si z toho budou kupovat sociální služby. Nebudou, protože si z toho koupí to, co budou potřebovat nejvíce.
V čem vidíte řešení?
První krok je odbyrokratizování, další finanční zefektivnění. To bude podstatně těžší. Příspěvek by to chtělo rozdělit na nepeněžní na služby a peněžní na zvýšené náklady související s životem postiženého v rodině. Ale to bude strašně těžké.
Proč?
Nikdo se nebude chtít vrátit k tomu stavu, který byl.
Chcete také prosadit nový zákon o rehabilitaci. Co lidem přinese?
Jde mi o to, aby zdravotnický systém neskončil propuštěním z nemocnice. Když doktoři někoho zachrání po mrtvici nebo těžkém úraze, z nemocnice ho propouští s tím, že je v podstatě zdravý. Ve skutečnosti není. Chybí mu často jemná motorika, tréninky rozmluvení nebo chůze. Výsledkem je, že takoví lidé často končí v léčebnách dlouhodobě nemocných. Já občas říkám, a z toho smutku to zní tvrdě, že takový život je za trest.
A stát by na financování této péče měl?
Řeknu vám to jinak: Kolik stojí péče o toho bezvládného, nerozcvičeného člověka? To nejsou malé peníze. Za druhé, kdyby se určitá část znovu stala plátci daní, stát získá nezanedbatelné peníze. Kdyby s nimi rodinní příslušníci nemuseli zůstávat, protože by se o sebe postarali, budou i oni platit daně. To také nejsou zanedbatelné peníze.
Jaké jsou vaše další cíle v Senátu?
Chci se rozhodně podívat na to, proč třeba minimální nástupní věk do městské policie je o tři roky vyšší než do státní policie, když městská policie má menší pravomoci. Určitě bych se chtěl vrátit ke snížení věku trestní odpovědnosti. Budu-li moci, udělám něco proto, aby již připravená legislativní úprava vešla v platnost. A taky hazard. Na magistrátu jsme vyhláškou zrušili, já nevím, 300 automatů a ministerstvo financí nám sem šouplo 1 200 nových. Ta čísla neříkám přesně, ale ministerstvo nám jich sem umístilo mnohonásobně víc. Já říkám, že bez schválení starosty by v obci nebo městské části neměl být umístěný žádný výherní, nebo spíše proherní terminál.
Kde vás zpráva o volebním vítězství zastihla a jaká byla vaše reakce?
Sledovali jsem volby v televizi a na internetu s mým týmem v Praze 11. Seděli jsem v salonku Jihoměstského pivovaru. První má reakce byla, že ta obrovská práce spousty lidí nevyšla vniveč. Asi to nejhorší, co jsem cítil, byla odpovědnost k tomu týmu. X lidí mi fandilo, pomáhalo, dalo důvěru. Šel jsem do toho s tím, že to chci vyhrát, chci být v Senátu. Byl jsem ale velice opatrný, protože znám výsledky z minulých voleb, kdy druhé kolo mnohdy fungovalo stylem "všichni proti ODS". Nerad jsem proto slyšel, jak se občas psalo, že to mám jisté.
Kde budete mít senátorskou kancelář?
V sídle ODS v Praze 11, tam je to vyřešeno. Pak také budu mít kancelář v Praze 15, protože můj obvod je přecejen trochu velký a práce senátora není o tom, abych seděl v zasedacím sále a mačkal tlačítko. Senátor musí být s lidmi, voliči, být v kontaktu s volebním obvodem. A to já rozhodně chci být.
