Před dvěma lety si postavila hlavu a odmítla prodat městu Hranice pozemek, který radnice potřebovala pro továrnu na barevné obrazovky Philips. Částka 105 korun za metr čtvereční se jí zdála nízká vzhledem k tomu, že jiným lidem město za stejný pozemek zaplatilo víc.
Možná by nakonec ustoupila jako mnoho jiných, jenže hranickou radnici tlačil čas, a tak se poslední nevykoupený pozemek radní rozhodli získat stůj co stůj. I za cenu hrubého nátlaku a arogantního chování vůči majitelce půdy.
Starosta například do televize prohlásil, že "Markéta smrdí korunou" nebo s novináři bez skrupulí rozebíral její soukromý život. Na případ byla dokonce nasazena i tajná služba, která měla o životě a minulosti odbojné majitelky pozemku zjistit co nejvíce podrobností. Účast BIS neprozřetelně prozradil sám poněkud upovídaný starosta Hranic.
Jenže politici a úředníci narazili. Drobná blondýnka se zatvrdila a necouvla ani před trestním oznámením, výslechy na policii či soudem. V malém drahotušském kadeřnictví dokonce seděl i dnes už bývalý policejní náměstek Václav Jakubík a téměř tři hodiny mladou ženu přemlouval, aby byla rozumná a šla na ruku hranické radnici. Nepochodil.
"Nemyslím, že bych dokázala něco výjimečného nebo že bych byla lepší než ostatní, protože jsem vydržela vzdorovat radnici," říká dnes Regecová.
Svůj boj nakonec dotáhla do vítězného konce: od hranické radnice místo necelého milionu a půl získala víc než 5 milionů korun. Celkem 20 milionů korun pak dostala od investora. I po odečtení daní a výdajů za právníky je to víc, než získal kdokoliv z jejích sousedů.
Očasech, kdy si u ní podávali dveře policisté, novináři, právníci a úředníci, však už mluvit nechce. "Nerada se vracím k tomu, co bylo. Je to pro mě zkušenost, ale teď je důležité, co bude dál. Beru život, jak jde," říká. "Jak to uděláme, Janičko? Nakrátko? A kde máš maminku?" utíká od otázek k práci, která ji baví.
"Samozřejmě se vyskytli lidé, kteří se ptali, proč nezavřu krám a neodjedu si raději získané peníze někam jen užívat. Říkám na to: Víte co, já mám svou práci ráda a pořád sem budu chodit a stříhat. Neumím si představit, že bych nedělala svou práci. Vlastně jsem nebyla ani na dovolené," říká.
Neodradily ji ani kupy nenávistných anonymů, které jí za ty dva roky přišly, či závistivé řeči sousedů. "Chamtivé kadeřnici: Máš kromě peněz vůbec něco ráda? Ty nevíš, že čekáme na práci? Seš na řadě!" psali jí lidé. "Ta? Ať si děvenka uvědomí, že žádný strom neroste do nebe. Ty peníze jí stejně štěstí nepřinesou," horlila před časem paní s holí před obchodem v Drahotuších.
Peníze, které jí vítězství přineslo, investuje Regecová do rekonstrukce domu, jak také od začátku tvrdila. Zděděný dům uprostřed návsi, v němž sídlí její kadeřnictví, byl ještě před časem nejhorší ruinou ve vsi. A to přesto, že je památkově chráněný.
Teď kolem něj stojí lešení, má novou střechu a pracuje se na fasádě.
Šla by do toho znovu? "Nevím. Ale jedna z mála pozitivních věcí, které jsem si z toho odnesla, je, že jsem se naučila být víc klidná a na lidi tvrdší. Nenechám už se sebou tolik zametat," tvrdí kadeřnice.
