Jestliže Tobiáš Rýznar vydrží létat ještě tři roky, bude nejdéle činným amatérským pilotem v Čechách. Jeho domovský hangár stojí na letišti Aeroklubu ve Skutči.
Rýznarova životní pouť začala v roce 1924 v Tišnově. Jeho rodina se ale zakrátko přestěhovala do Zábřehu na Moravě, kde jeho otec založil továrnu Skrat na výrobu praček. Mladý Tobiáš maturoval v roce 1942 na reálce v Kroměříži, potom pracoval ve zkušebně rodinné firmy.
"Kolik mi tehdy shořelo pod rukama elektromotorů jsem nikdy raději nepočítal, ale všechny ty zkušenosti se mi potom hodily," přiznává muž, který sloužil u Černých baronů, dva roky pracoval na Sibiři na instalaci velkých agregátů plynovodu či projektoval těžké válcovací pohony v železárnách.
Ještě v sedmdesáti zpracovával plány k velkým tiskařským strojům v Břidličné v údolí řeky Moravice. "Se vším jsem tehdy praštil, a řekl si, že teď musím zjistit, jestli jsem padavka nebo ne," vzpomíná drobný, na ježka ostříhaný usměvavý muž, kterému nic netušící kolemjdoucí hádají téměř o dvacet let méně.
Ve výloze jedné ostravské prodejny sportu tehdy uviděl plakát o parašutistickém kurzu pořádaném v Banské Bystrici slovenskou armádou. Prošel všemi povinnými testy a přihlásil se.
"Bylo nás tam tehdy dvanáct, kromě mě všechno sportovní referenti z učňovských škol. Pořádní rafáci, kteří si ze mě stále dělali legraci, až se mě jeden z vojáků zastal. Usadil je tím, že mám lepší lékařské výsledky než všichni dohromady," směje se Rýznar, jehož vitalita zahanbuje i dvacetileté mladíky.
Po dvou letech bezproblémového výcviku přišel nešťastný čtyřicátý osmý seskok, při kterém ho vítr zanesl daleko od místa původního dopadu. Jako nejlepší náhradní možnost se mu zamlouvala pastvina s ovcemi. Po dopadu na svah vyšperkovaný exkrementy si ale velmi bolestivě potrhal kolení vazy. Dodnes ještě trochu kulhá.
Na doporučení vojenského lékaře se Rýznar rozhlížel po možnosti létat. Hledání vhodné letecké školy ho přivedlo do Skutče, kam dojížděl pravidelně z Ostravy ve svém rychlém sportovním voze.
"To, že bude dobrá termika, se pozná až v poledne, a tak hned jak mi to zavolali, skočil jsem do svého sporťáku a za dvě a půl hodiny jsem byl i s pokutami ve Skutči. Je to přesně dvě stě dvanáct kilometrů," líčí muž, kterého nerozházela ani ztráta uspořených čtyř milionů, které musel oželet po krachu několika bank.
Téměř kaskadérské dojíždění Rýznar před časem vyměnil za byt ve Skutči. "Našel jsem si bydlení mezi zdravotním střediskem a hřbitovem. Na obě strany to mám stejně daleko, a tak až to přijde, žádný problém s tím nebude," říká s nadhledem.
V době, kdy ještě létal v ultralehkých letadlech, nesedl Rýznar do stroje, jehož nádrž nebyla plná po okraj. Není divu, s oblibou se totiž toulal skoro po celé republice.
Pravidelně startoval z letiště pod Kunětickou horou na Pardubicku. Odtamtud se vydal přes Skuteč, Poličku, Moravskou Třebovou k hradu Bouzov, kolem věznice Mírov a údolím Moravy na Hanušovice až na Ramzovou. V uctivé vzdálenosti si prohlížel Praděd. Podobně pestrá byla i jeho zpáteční trasa. Své oblíbené dominanty neváhal ukázat z letadla i dvaceti svým příbuzným.
Přede dvěma lety přesedlal Rýznar na letoun Star 96, který se s plným zatížením vymyká z kategorie ultralehkých letadel. Po dvou úspěšných přistáních přišla havárie.
"Přistával jsem na kraji dráhy blízko hangáru a patrně díky nějaké turbulenci mě to ze třech metrů srazilo přímo k zemi. Kdyby tam nebyla díra, do které jsem zapadl, patrně by se nic nestalo. Takhle jsem se zaryl do země, až listy vrtule odlétly stranou. Zastavil jsem se až po čtyřiceti metrech. Tak rychle utíkat mě nikdy předtím ještě neviděli. Ač se to totiž nezdá, já se mám totiž strašně rád a nejsem žádný hazardér,“ dušuje se letec s lišáckým úsměvem.
Po této příhodě už Rýznar létá jen na větroních. Má nalétáno dvě stě osmdesát čtyři hodiny při více než pěti stech šedesáti letech. Pokud mu zdraví a vůle vydrží ještě tři roky, bude nejstarším činným amatérským letcem v tuzemsku. Každý rok musí ale absolvovat podrobnou lékařskou prohlídku.
"Když jsem byl naposledy, trochu jsem se lekl. Většinou tam býval doktor sám, ale tentokrát přišli hned další tři pánové v bílých pláštích. Tak to už jsem dolétal, říkal jsem si a asi to bylo i na mě hodně vidět. Doktor mě ale uklidnil a řekl, že kolegy přivedl jen proto, aby se podívali, že chlapík v mých letech může být ještě fit," směje se Rýznar.
 Tobiáš Rýznar ve svých osmasedmdesáti letech dělí volný čas mezi létání a pstruhy. (8. dubna 2002) |
