Existuje ve vesmíru život? Teprve na počátku 20. století se touto otázkou začali zabývat i někteří badatelé - bez ohledu na to, že se jim ostatní kolegové často vysmívali. Ovšem postupem času se ukazovalo, že to je velmi vážný problém, který si zaslouží seriózní výzkum.
Ohraničování podezřelých těles
Než v šedesátých letech zahájili sovětští a američtí vědci studium nejbližších těles sluneční soustavy pomocí automatů, neměli ponětí o tom, jak mimozemský život vypadá a kde ho mají hledat. Nakonec se většinou přiklonili k názoru, že by měl být nanejvýš na mikroskopické úrovni. Za nejpodezřelejší nositele života považovali Měsíc, Venuši i Mars. Tělesa vzdálenější od Slunce dostávala příliš málo slunečních paprsků, než aby tam mohlo něco existovat. Třebaže na Měsíci nenašly automatické sondy žádné příznaky života, pro jistotu museli první američtí astronauti, kteří se tam vylodili, strávit první týdny po návratu na Zemi v biologické karanténě. Co kdyby přece jenom nějaké mikroorganismy, které by tady mohly škodit, nevědomky přivezli? Mezitím další automaty převážně sovětské - získávaly základní poznatky o Venuši. Ukázaly, že na jejím povrchu panuje peklo - silný tlak atmosféry a vysoké teploty. Pokud tam přežívají nějaké mikroorganismy, pak plují ve vysokých vrstvách atmosféry. Nakonec zůstal Mars. Planetu obklopuje velmi řídká atmosféra, v níž vznikají obrovské prachové bouře, teploty tam jsou v průměru minus 53 stupňů, v poledne na rovníku plus 20, o půlnoci na pólech až 120 stupňů mrazu. Nicméně jinak toto těleso dost připomíná Zemi, byť v menším provedení. Když se v roce 1972 stala první umělou družicí této planety sonda Mariner 9, poslala na Zemi snímky, které odborníky fascinovaly. Ukazovaly útvary, jež připomínaly koryta vyschlých řek, stejně jako gigantické prolákliny a hory včetně sopek, jež byly před tisíci lety aktivní. Prázdná koryta tedy svědčila o dávných řekách, což znamená, že i Mars musel mít hustší atmosféru i stálou teplotu.
Hledání Mikromarťanů pokračuje
V roce 1975 přistály na Marsu dvě americké sondy Viking, jejichž stěžejním úkolem bylo pátrat po stopách života. Bohužel nic nezjistily. Buď je jejich autoři špatně naprogramovali, takže činnost Mikromarťanů nemohly zaregistrovat, anebo dosedly do míst, kde nic takového není. Bylo jasné, že hledání jakéhokoliv života je mnohem složitější, než si vědci dosud mysleli. Nicméně umělé družice této planety naznačovaly, že část pólů pokrývá klasický led. Proto také automat Pathfinder, který v létě 1997 vylodil na Marsu vozítko Sojourner, přístroje pro zjišťování života neměl. Tato expedice chtěla odpovědět na jinou otázku, neméně důležitou: z čeho se skládá povrch planety, netekla po něm v minulosti voda? Aparatury tedy zkoumaly mechanické, chemické a mineralogické vlastnosti hornin. Nakonec specialisté usoudili, že v údolí Ares Vallis, kam automat dosedl, byla před několika miliardami let voda. Mezitím v roce 1996 oznámili vědci z Johnsonova kosmického střediska NASA v Houstonu, že v jednom meteoritu z Marsu našli stopy dávného života. Kámen byl nalezen před lety v Antarktidě a podmínky, za jakých ho objevili a později skladovali, víceméně vylučoval jeho znečištění pozemskými mikroorganismy. Nicméně jiní badatelé soudí, že tyhle stopy nejsou dílem mikroorganismů, nýbrž poněkud nezvyklých chemických procesů. Dodnes se spor nepodařilo rozsoudit.
Život ještě dnes?
Nový krok kupředu přinesly snímky ze sondy Global Surveyor. Za dva a půl roku oblétávání Marsu odvysílal tento automat 65 tisíc záběrů získaných kamerou s vysokým rozlišením a podle amerických badatelů na 150 z nich jsou zdroje tekuté vody na povrchu anebo těsně pod ním, většinou na jižní polokouli. "Zřetelně jsme viděli útvary, které vypadaly jako strouhy vymleté tekoucí vodou, naplaveniny půdy a kameny roznesené vodním přívalem," oznámil Michael Malin, šéf výzkumného týmu, který analyzoval fotografie. "Tyto útvary vypadají tak mladě, že mohly vzniknout nyní. Spatřili jsme stopy po zdrojích podzemní vody. To jsou naprosto nové útvary, jaké jsme na Marsu dosud nikdy nezahlédli." "Dvě desetiletí diskutovali vědci, jestli byla na povrchu Marsu voda před několika miliardami let," upozornil náměstek ředitele NASA Ed Weiler. "Nejnovější výzkumy ukazují, že debata se musí přesunout do současnosti. Přítomnost tekuté vody na Marsu zásadně mění pohled na otázku tamního života - musíme mluvit nikoliv o minulosti, nýbrž o dnešku." Atmosférický tlak na Marsu je stokrát nižší než při hladině pozemských oceánů. Voda se tedy na povrchu okamžitě odpařuje. Malinovi to připomíná výrony vody a úlomků hmoty známé na Zemi. Vědci nyní chtějí tyto jevy v laboratoři modelovat a porovnávat se stopami po nich na Marsu i na Zemi. Podle Malina leží zásobníky 100 až 400 metrů pod povrchem a v každém je asi 2500 kubických metrů vody. To by stačilo pro sto průměrných amerických domácností na měsíc.
Střízlivější pohled: led
Avšak někteří specialisté zůstávají skeptičtí. Známý planetolog Michael H. Carr z Geologické služby USA souhlasí s tím, že řadu útvarů na Marsu vytvořila voda, avšak zmíněné zásobárny se nemohou skrývat tak blízko povrchu, tam by to byly vzhledem k povrchové teplotě spíš ledovce. A proto vývěry vody považuje za mylnou hypotézu. Ovšem tím nadějné představy o Marsu nepadají. Určitě tam jsou útvary, které formovala povrchová voda, na severní polokouli byl před třemi miliardami let i oceán. Když planeta kdysi začala ztrácet atmosféru, část vody se vypařila do vesmíru, část patrně stekla do podzemních trhlin, kde zmrzla, další vytvořila bílé čepičky na obou pólech. Nicméně tohle všechno zjistily přístroje pomocí nepřímých metod a na základě našich pozemských zkušeností. Je možné, že bezprostřední výzkum tyto představy překoná - tak jak se to často stává.
