Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Základka ve vězení? Lepší než na svobodě, říká nejmladší vězeň v Česku

Seriál   14:32aktualizováno  14:32
Rád hraje šachy, ale už sedm měsíců nemá protihráče. Josef, kterému bude na konci dubna šestnáct, totiž sedí za mřížemi ve Všehrdech na Chomutovsku. „Našlápl jsem špatnou nohou,“ říká nejmladší vězeň v Česku. V rozhovoru pro iDNES.cz popsal stesk po domově, chmurné Vánoce, ale i znovuobjevenou radost z učení.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: AP

Jak jste se dostal do vězení?
Byl jsem na útěku z pasťáku a udělal jsem loupežné přepadení. Zrovna to přepadení bych ale nerad rozebíral.

Kolik jste dostal?
Pět set.

Myslím trest.
Patnáct měsíců.

A kolik máte za sebou?
Šestého března to bylo sedm měsíců.

Do pasťáku jste se dostal jak?
Byl jsem v diagnostickém ústavu v Plzni, kam jsem nastoupil v listopadu roku 2015, a byl jsem tam, než mě zavřeli v srpnu 2016. Dostal jsem se tam kvůli škole. Od sedmé třídy jsem se tak nějak přestal učit. Už mě to učení nebavilo.

Setkání s mladým vězněm

Rozhovoru s Josefem jsem se obával. Říkal jsem si, že do Všehrd možná jedu zbytečně. V minulosti jsem potkal vězně, kteří nebyli schopni kloudného slova, a dokonce jednoho, který byl negramotný. A byli to dospělí, nikoli patnáctiletý kluk.

Josef mé pochybnosti rozptýlil. Odpovídal bez problémů, přemýšlel nad tím, jak se vyjádřit co nejlépe. Překvapily mě jeho záliby i oblíbené školní předměty. Mám dojem, že je šikovnější, než si sám o sobě myslí.

Škoda ho, říkal jsem si. Za to, že se ocitl ve vězení, si může sám. Snad si dokáže stanovit cíle a najít takové vzory, aby to byl jeho poslední přešlap. Je to jen na něm.

Redaktor Čeněk Třeček při rozhovoru s patnáctiletým Josefem ve věznici ve Všehrdech

Redaktor Čeněk Třeček při rozhovoru s patnáctiletým Josefem ve věznici ve Všehrdech

Předtím vás to bavilo, učil jste se dobře?
Dá se říci, že ano.

Znamená to, že jste měl jedničky, dvojky?
Spíš trojky a čtyřky.

Jaké předměty vás bavily?
Zeměpis, tělocvik, výtvarka, matematika.

Matematiku školáci neuvádí často jako oblíbený předmět...
Mě bavily hodně příklady, když jsme se učili například násobilku.

A co vás baví mimo školu.
Sport, nejvíc nohejbal. Šachy si rád zahraji.

Chodil jste i někam trénovat?
Ne, sport jen s klukama na hřišti.

Jak vypadal váš běžný den, když jste byl ještě doma?
Ráno jsem vstal, nasnídal se a pokud ten den nebyla škola, tak jsem byl doma do oběda. Odpoledne jsem chodil ven. Kousek od nás bydlí babička s dědou. Většinou jsem šel k nim. Měl jsem tam bratrance, se kterým jsme pak chodili ven, třeba na ten nohejbal do parku. Když nás zrovna nic nebavilo, tak jsme byli doma a poslouchali písničky.

To, že vás přestala bavit škola, mělo nějaký konkrétní důvod?
Od sedmé třídy se mi zdálo, že už jsem v té škole strašně dlouho. Už mě učení nebavilo, když jsem si vyndal učebnici a koukal jsem do ní. Nějak mi to všechno vypadlo z hlavy. Ani nevím proč.

Máte nějakou zkušenost s drogami?
Zkoušel jsem trávu, ale nic tvrdého.

Měla ztráta zájmu o učení nebo později ta loupež spojitost s drogami?
Ne.

Máte sourozence?
Dvě sestry a dva bratry. Jedna sestra je starší, ostatní jsou mladší.

Musel jste se starat o mladší sourozence?
Nebylo to tak, že by mi to máma přikázala, ale v podstatě si oni sami řekli, že chtějí jít se mnou. Nikdy jsem je ale nebral oba, to bych je neuhlídal. Vždycky to bylo po jednom. Kousek od baráku máme dětské hřiště, tak tam jsem je bral.

Měl jste nějaké kamarády mimo příbuzných?̈
Ve škole byli tři kluci, se kterými jsem se bavil. Občas jsem s nimi býval, když skončila škola, třeba jsme šli k nim domů. Já jsem dojížděl, tak jsem měl po škole čas.

Jste s těmi kamarády stále v kontaktu?
Nejsem s nikým v kontaktu, pouze s rodiči.

Seriál iDNES.cz

Zločin a trest

Pokud právní stát funguje, jak má, je tato posloupnost zcela samozřejmá: po zločinu následuje trest. Seriál iDNES.cz o vězeňství, bezpečnosti a kriminalitě, který využil právě název slavného románu F. M. Dostojevského, mapuje názory veřejnosti na tyto oblasti. Vypráví také příběhy kriminálníků, přibližuje život za mřížemi, zároveň však tlumočí i zkušenosti a pocity „druhé strany“ - obětí trestných činů.

Sourozenci tu za vámi nebyli?
Ono je to sem daleko a malému bráchovi je přibližně půl roku. Proto jsem napsal mámě dopis, aby nejezdili.

Takže od loupeže si jen píšete?
Ano.

Jak to přijali?
Poprvé mi máma napsala, že ani nevěří, že jsem něco takového udělal. Pak psala, že má hrozně divné pocity, že jsem se já, její syn, dostal sem. Že nejsem doma. Psala, že jí chybím.

Měl jste před nástupem do vězení přítelkyni?
Ano, měl, ale ještě před nástupem jsem to ukončil.

Ve vězení máte kamarády?
Je tu pár kluků, se kterými se bavím, ale nejsou to kamarádi, jak bych si je představoval.

Nevídáte blízké, kamarády. Necítíte se tu osamoceně?
Některé dny se zabavím, třeba když dlouho hrajeme šipky, jsem s někým v kontaktu, tak tolik nepřemýšlím, co dělají doma. Mám ale i dny, kdy jsem na pokoji a opravdu se mi moc stýská. To nechci s nikým mluvit, chci být jenom sám. Je to hodně zvláštní, že jsem bez nich. I ty první Vánoce na vazbě byly hodně špatné.

Jak vypadaly?
Stromeček byl v takové místnosti, kam nás bral vychovatel. Na cele jsem byl ještě s jedním mladistvým a tam jsme stromeček mít nemohli. Dostali jsme tedy řízek a bramborový salát, ale ten řízek byl spíše neřízek. Cukroví jsme také dostali a ráno s klukama jsme si na vycházce vyměnili nějaké drobnosti, třeba na psaní. Nebylo to ale ono, doma je to prostě jiné.

Ve vězení byl děda i strejda

Jak to na vás zapůsobilo, když jste se ocitl ve vězení?
Byly to takové zvláštní pocity. Když jsem byl poprvé na vazbě, tak jsem vůbec nevěděl, co mám dělat, jestli mám sedět, nebo stát. Pořád jsme přemýšlel, co jsem to vlastně udělal. Vyčítal jsem si to. Čas se ale vrátit nedá. Po tu dobu, co sedím, jsem si to musel nějak probrat a musím se s tím smířit. Udělal jsem hloupost, musím si to nějak odpykat.

Co vás na vězení nejvíc překvapilo?
Když jsem byl doma, tak jsem měl o vězení představy z filmů. Vazba pak byla něco jiného, než co jsem znal z televize. Pak jsem začal chodit na vycházky, tam jsem začal aspoň komunikovat s lidmi. Časem se to prostě zlepšilo.

Znal jste dříve někoho trestaného, od koho jste měl představu, jak to ve vězení chodí?
Děda byl zavřený ještě za komunistů, to byl ale jiný režim. Ten mi něco popisoval, když jsem byl malý. Strejda byl zavřený také, ale s tím jsem to neprobíral. Já jsem nepočítal s tím, že v patnácti budu zavřený

Jste nejmladší na oddělení mladistvých, má to nějaké výhody?
Ne, nenapadá mě nic.

A nevýhody?
Ani jsem si nevšiml. Já se snažím hledět si svého. Být nejmladším žádný velký problém není.

Jak vypadá váš den?
Vstáváme v pět. Udělám si hygienu, za chvíli je snídaně. Po snídani se vracíme zpět na pokoj. V 6:10 máme první sčíták. Ještě před tím si každý dělá svůj rajón, svůj pokoj. Pak je ten sčíták a pak se dělá chodba, kterou mám já, takže uklízím chodbu. Další sčíták je v 6:40. Potom je to volnější, jdeme na pokoj, na kulturní místnost, kde máme televizi, hrajeme šipky, dáme si karty.

Šachy tu hrajete?
Ještě jsem nenašel nikoho, kdo by je uměl.

Mladiství ve vězení

V českých vězeních bylo k 1. březnu 68 lidí mezi 15 a 18 lety (šedesát mužů a osm žen). Uzavřeni jsou na speciálních odděleních pro mladistvé.

Josef v rozhovoru zmiňuje, že jeho trest nebude vidět v rejstříku trestů. U mladistvých jsou automaticky zahlazeny po vykonání tresty do jednoho roku. U vyšších trestů po odpykání záleží na verdiktu soudu. Vychází z toho, jak se odsouzený ve věznici choval - v praxi soud obvykle rozhoduje v prospěch mladistvého. I v případě, že soud zahlazení odmítne, může o něj odsouzený později žádat znovu.

A dál?
Kolem půl jedenácté máme oběd. Třeba ve čtvrtek jdeme po obědě do tělocvičny, kde asi tak hodinu hrajeme fotbal. Od půl třetí do půl čtvrté je čas na vycházku. Následují rajóny. Po páté jdeme na večeři. Po návratu se vykoupeme a máme sčíták, zase rajóny. Pak padne osm hodin, kdy je velký sčíták, jde se ještě na popelnice a já si pak nechám zavřít dveře a jdu spát.

Čtete ve vězení?
Teď jsem začal číst bibli. Před tím jsem si od jednoho kluka půjčil knížku Terapie láskou, kterou jsem si celou přečetl, pak dva časopisy. Snažím se číst.

Když čtete bibli, jste věřící?
Ne úplně. Věřím, že tam nahoře něco je, přece nás někdo musel stvořit.

Studujete ve vězení?
Já mám ještě povinnou školní docházku. Dokončuji základní školu. V úterý a ve čtvrtek chodím za takovou paní vychovatelkou do kabinetu, kde se učím. Na základku chodím jen já. Ostatní mají možnost přihlásit se a studovat třeba na zedníka, ale myslím si, že tady chodí jen dva.

Jak vám jde učení ve vězení?
Tady mě to baví. Asi jsem se do toho zpátky dostal.

Máte lepší známky, než jste měl dříve?
Zatím jsem dostal dvě, jedničku a čtyřku z matematiky. Počkám si na vysvědčení.

Co probíráte v matematice?
Opakoval jsem si zlomky a dělení s dvojciferným číslem.

Jaké je to být jediným žákem?
Mně to nevadí. Sedíme naproti sobě a paní mi řekne, co mám dělat. Něco si přečteme, spočítáme nějaké příklady. Přijde mi to lepší, než když nás bylo ve třídě třicet. Takhle mi to více vysvětlí, dříve ve škole na to nebyl čas.

Dostáváte domácí úkoly?
Dostávám, zrovna dnes jsem jeden odevzdával.

Moje rodina se na mě nebude koukat skrz prsty

Jaké plány máte, až vyjdete z vězení?
Podával jsem si přihlášku do výchovného ústavu do Boletic na zedníka nebo na kuchaře. Pokusím se do osmnácti vyučit a pak si sehnat nějakou práci. Plány mám, ale člověk dopředu neví, co se stane, jak to bude.

Proč do Boletic?
Mám ještě nařízenou ochrannou výchovu do osmnácti let.

Máte nějaké vysněné povolání?
Ono se mi to od malička pořád měnilo. Chtěl jsem být pořád automechanikem, pak jsem třeba chtěl být milionářem.

Zlé lidi kriminál nezmění, na fajnovosti tam není prostor, říká propuštěný

A v současnosti?
Už jako malý jsem chtěl být v JZD jako děda. To mi zůstalo, ale v Boleticích takový obor není. Kdyby tam takový obor byl, tak si ho na sto procent vyberu.

Baví vás být u zvířat?
Taky. Nebo jezdit traktorem.

Studovat střední školu místo vyučení vás nelákalo?
Jako malý jsem chtěl být i mariňák. To bych ty školy musel mít. Jinak si ale myslím, že na střední školu moc hlavu nemám.

Co myslíte, že vám jde?
Myslím si, že ve sportech jsem docela dobrý. Taky v práci, když jsem třeba pomáhal dědovi, to mi šlo. Nějaký přirozený talent ale asi nemám.

Jak moc si myslíte, že jste si zpackal život?
Myslím si, že jsem ještě mladý. Je mi teprve patnáct, a tak to beru, že jsem našlápl špatnou nohou. Místo vězení bych měl být doma s rodinou a myslet na učení.

Až vás propustí, lidé se na vás budou dívat jako na trestaného. Jak velký je to podle vás problém?
Až vyjdu ven, nebudu potřebovat nikoho. Když se se mnou nebudou chtít bavit ti kamarádi, které jsem měl, tak ať se se mnou nebaví. Najdu si třeba jiné kamarády. Hlavně, že budu doma s rodinou. Vím, že moje rodina se na mě nebude koukat skrz prsty.

A myslíte, že to ovlivní možnost najít si práci?
Pokud vydržím studovat, tak z vysvědčení to poznat nepůjde. V trestním rejstříku to mít také nebudu. Pokud nevyjdu ven a nebudu říkat, že jsem byl ve vězení, tak se to lidé nedozvědí.

ZLOČIN A TREST: Exkluzivní průzkum pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.