Úplně malý by byl obrovitý Alexandr Makedonský, kdyby chtěl uskutečnit stejnou fintu jako kdysi v Gordii. Znáte tu historku? V onom městě měli neobvyklý rébus - uzel na lýkovém provazu, který však neměl konce. Pokusit se o jeho rozvázání bylo lákavé, protože úspěšný muž se mohl stát vládcem Asie - nikomu se to však nepovedlo.
Energický vojevůdce to vyřešil po svém, uzel prostě přesekl mečem. Přetnout uzel na domě číslo 11 zvaném U uzlu, který se nachází v ulici Úvoz poblíž rozhraní Malé Strany a Hradčan, by se mu však nepodařilo, protože je z kamene.
Dostaneme se tam jednoduše - vystoupíme z tramvaje číslo 22 ve stanici Pohořelec, seběhneme stejnojmennou ulicí z mírného svahu a pak půjdeme strměji z kopce ulicí Úvoz. Po pravé straně se naskytnou nezapomenutelné pohledy na Prahu i na zalesněný Petřín. V průčelí osaměle stojícího poněkud tajemného domu, k němuž náleží i zahrada, je uzel, obratně vysekaný do dioritu, což je tmavozelená vyvřelina využívaná jako stavební materiál.
Zatímco gordický uzel je symbolem neřešitelné záhady, tenhle uzel na stavení zvaném Vinný domek - býval tu lis a pekárna Strahovského kláštera - není určen k rozvázání, ale spíš svazuje.
Jako symbol přátelství ho totiž sochař Josef Klimeš vytvořil pro rodinu svého kamaráda. Dioritový uzel v Úvozu značí pevnost a houževnatost lidských vztahů. Většina kolemjdoucích ho považuje za jeden z domovních znaků, které jsou tu od pradávna, ale chyba lávky! Uzel byl vytesán před pouhými třiadvaceti lety v roce 1977.
Nedaleký Strahovský klášter, jenž patří řádu premonstrátů, stojí také za zmínku. Kdysi tam silná stráž chránila obchodníky a poutníky, kteří přicházeli nebo přijížděli do Prahy. Dokládá to kronikář Dalimil, který ve své proslulé kronice napsal, že "na tom miestě stražiu smiechu, proto lesu tomu Strahov vzdiechu".
Není bez zajímavosti, že právě ke kostelům a klášterům, které měly být centrem duchovního života a vzdělanosti, se vztahuje tolik strašidelných, hrůzyplných, ba až morbidních pověstí.
Strahovský klášter není výjimkou. Proč zrovna odtud vyjíždí řeholník v dětském kočárku taženém poníky, jimž z tlamy šlehá oheň, těžko říci. Není také jasné, proč se právě ze Strahovské zahrady ozývá mezi první a druhou hodinou ranní nářek mladé dívky, jakoby jí někdo vraždil.
Z téže zahrady o hodinu později vyjíždí mnich, který drží v rukách svoji hlavu, jako by ji někomu nabízel. Kdysi prý byl povolán do ulice Úvoz k nemocnému, kterému uhodila poslední hodinka. Mnich však byl líný, neboť právě s chutí večeřel. Na cestu se vydal až za hodinu, ale to už chorý muž zemřel bez poslední svátosti. Protože bylo kluzko, řeholník spadl za trest z koně a zlomil si vaz.
 Rozhledna na Petříně z pohledu od Lorety na Hradčanech. (19. ledna 2001) |
 Schody vedoucí z Loretánské ulice na Úvoz. (19. ledna 2001) |
 Strahovský klášter u Petřína. (19. ledna 2001) |
 Uzel na domě číslo 11 zvaném U uzlu, který se nachází v ulici Úvoz poblíž rozhraní Malé Strany a Hradčan, je z kamene. (19. ledna 2001) |
 Dům U uzlu na Úvoze je postaven na okraji petřína. (19. ledna 2001) |
 Ulice Úvoz vede z Pohořelce podél Petřína do Nerudovy ulice. (19. ledna 2001) |
