Speciální kurz přežití uspořádala česká armáda už popatnácté. Účastnilo se ho třiadvacet lidí.
"Každý měl možnost v průběhu únosu říct 'končím' a nepokračovat dál. Využil toho pouze jeden člověk. Jinak je ještě možnost zavolat si kdykoliv doktora nebo psychologa, v tom případě jste cca na 5 až 10 minut vyřazeni ze hry, pak pokračujete dál," popsala průběh Barbora Němcová.
ODPOVĚDI BARBORY NĚMCOVÉ ČTĚTE ZDE |
Diskutující čtenáři se zajímali například o to, do jaké míry účastníci vnímali, že to celé je "jenom jako".
"V ten moment si to vůbec neuvědomujete. Navíc toho trápení je i tak dost, po skončení jsme měli všichni kolena a ruce plné modřin, ne nadarmo se doporučuje před kurzem zřídit si zdravotní připojištění," říká reportérka.
"Přestat poslouchat samozřejmě můžete, pak buď následuje mnohem horší trest nebo kurz nedokončíte. A vzhledem k tomu, že jsme tam všichni byli dobrovolně, chtěli jsme to zvládnout až do konce. Jde o to si vyzkoušet situace, které mohou nastat v zahraničí. Opravdovým únoscům taky těžko řeknete: 'už mě to nebaví, jdu spát'," dodává.
REPORTÁŽ Z KURZU PŘEŽITÍ"Únoscům všechno vyklopím. Nevzpomenu si ani, jak dělá kachna" |
Čtenáře zajímali i vojáci, kteří se na kurzu podíleli například v roli únosců. "Předpokládám, že ani je moc netěší takhle nás trápit, ale jinak to zařídit nejde. Únos byl až po týdnu teoretické přípravy a dalšího výcviku, během té doby se s námi snažili moc neskamarádit, vykali jsme si a drželi si odstup. Ve čtvrtek po ukončení kurzu jsme si pak vše 'vyříkali'. A opravdu jsou úplně normální," odpověděla redaktorka.
Do kurzu se mohou přihlásit i civilisté, přednost ale dostávají lidé, u kterých se dá očekávat, že pojedou do nějaké rizikové země. "Určitě bych do toho šla znovu, i kdybych věděla, co mě čeká. Byl to nejsilnější týden, jaký jsem prožila, a rozhodně nelituju. I když mi občas bylo 'ouvej'," uzavřela reportérka.
