Toužili po plíživém zavedení prvků většinového volebního systému. Měli sobecký důvod - odstranit ze hry malé strany. Současný návrh (zatím ve stadiu úvah) se od toho liší podobně jako současná koalice od opoziční smlouvy - neprovokuje.
Řadě věcí zatleskáme, ale nejpodstatnější věci neřeší. Vedle přímé volby prezidenta budou vládní strany navrhovat i přímou volbu starostů a hejtmanů. Je to správné. Proč by mělo být místo nejvyššího představitele regionu nebo obce předmětem politických obchodů, když ho lidé mohou férově vybrat?
Nikoho neurazí ani to, aby za ministry poslancoval náhradník. Hra na to, aby se všichni ministři včas sletěli k důležitému hlasování, není důstojná, hlavně však nikomu nemůže prospět.
Bolest našeho hlasovacího systému je však jiná. Volič vybírá mezi kandidáty, kteří prošli stranickým sítem v krajích. Často tak má za vůdcem nabídky na výběr mezi nulami a minus jedničkami.
Se skřípěním zubů pak nevolí favorita, nýbrž stranu, s níž nejméně nesouhlasí. To lidi odrazuje, a tak v roce 2002 skoro polovina z nich hlasovala nohama. Koalice nyní patrně navrhne jednotnou kandidátku pro celou zemi.
Výhody jsou dvě - vymaže se rozdíl mezi malými a velkými regiony. Voliči budou mít větší možnost posunout preferenčním hlasováním svého oblíbence. Nevýhody jsou také dvě ústředí politických stran by nutně získala příliš velký vliv na výběr těch "vhodných".
Obrovské plachty s neznámými jmény by byly pro voliče nepřehledné. I kdyby návrh uspěl, nic zásadního se pro ně však nezmění. Den, kdy strany najdou odvahu, aby nikoliv pokoutně jako Zeman a Klaus, ale otevřeně navrhly většinový systém, který přináší přímou odpovědnost poslance voličům, a ne sekretariátům, je v nedohlednu.
