Nejcennější církevní památky ukrývají depozitáře

P l z e ň - Škody, které od počátku devadesátých let způsobili zloději v tuzemských kostelích, srovnávají historici se ztrátami z období Třicetileté války. Jen v Plzeňském biskupství církve římskokatolické zmizely za jeho existenci od roku 1993 věci za více než čtyřicet milionů korun. "Když už policie zloděje chytí, měl by skončit ve vězení na pořádně dlouho," reaguje Karel Rajtmajer na otázku, jak kostelním krádežím předcházet. Na biskupství má na starosti správu majetku.

Policie rozbila gang zlodějů církevních památek, čtěte ZDE.
Máte přehled o tom, jaké věci a v jaké hodnotě zloději v rámci biskupství za téměř osm let jeho existence ukradli?
"Bohužel, žádnou souhrnnou statistiku nemáme. Biskupství je rozděleno na jednotlivé farnosti, přičemž každá farnost je právnickou osobou. Ne vždy nám ohlásí, když některý kostel vykradou. Nebál bych se ale říci, že celkem půjde o desítky milionů korun."

Jak se situace vyvíjí? Lze říci, zda krádeží přibývá či ubývá?
"Řekl bych, že to jde ve vlnách. Zřejmě záleží jednak na tom, jaká je po kradených starožitnostech poptávka, a pak také na tom, jak je úspěšná policie. Když třeba chytí a zavřou partu zlodějů, je nějaký čas relativní klid. Ve vězení se ale zloději vyškolí ještě lépe, než byli před tím, opatří si techniku a kontakty, a vyrazí znovu."

Myslíte, že zloději vždy vědí, co kradou, nebo berou vše, co jim přijde pod ruku?
"Část krádeží mají na svědomí zjevně amatéři, kteří nemají přehled o hodnotě odcizených věcí a berou to, co se jim nejvíce líbí. Existují ale i organizované skupiny, které kradou na zakázku a jdou po předem přesně vytipovaných starožitnostech. Těžko říci, jaký je mezi těmito dvěma skupinami poměr."

Co považujete za nejdůležitější z hlediska prevence vykrádání sakrálních objektů?
"Začal bych tím, že když už policie zloděje chytí, měl by skončit ve vězení na déle, než je tomu nyní. Vykrádat kostely je něco, co se prostě nedělá. Jako prevence jsou samozřejmě účinné zabezpečovací systémy, napojené přímo na policii. Žádný ze šesti objektů, které máme takto zajištěnné, nám ještě nevykradli. Svážíme do nich nejcennější památky. Nemůžeme tam ale zavřít všechny. Jednak by se tam nevešly a jednak nemůžeme vybrat všechny kostely tak, aby v nich nic nezbylo. Alespoň gotické a barokní věci se ale snažíme mít v depozitářích. Na to, abychom kvalitně zabezpečily více objektů, bohužel není dost peněz."

Počátekem devadesátých let si věřící brali starožitnosti k sobě domů, aby je chránili před krádežemi. Stále to tak funguje?
"Snažili jsme se to zcela odbourat a stáhnout cenné věci do depozitářů. Mohlo by se třeba stát, že by se někde vyměnil farář a některé cennosti, které by měli věřící doma, by se ztratily."

Stalo se něco takového?
"O žádném konkrétním případě nevím, ale aby se to nestalo, přestali jsme s tím."

Jaký případ představoval pro věřící v plzeňském biskupství největší ztrátu?
"Těžko říci, pro nás je každá věc cenná. Není přitom vždy rozhodující finanční hodnota - některé méně drahé věci jsou mnohdy pro lidi v daném místě cennější tím, že k nim mají vztah, že k místu patří. Pokud bych měl vybrat jeden případ, pak asi to, že nám před čtyřmi pěti lety vykradli ve Starém Sedlišti na Tachovsku precioza. To jsou nádoby a další liturgické předměty, s nimiž se vlastně odehrává to nejpodstatnější při bohoslužbě. Finanční ztráta nebyla vyšší než jeden milion korun, ale byla to velmi citlivá věc. Nikdy se nenašel ani pachatel, ani věci."

Jakou část ukradených památek se podaří najít a vrátit na původní místo? Jaký návrat vás nejvíce potěšil?
"Například nedávno ukradli zloději sochu svaté Terezie z Hlohovic a policisté ji našli. Je vidět, že se skutečně snaží. I jejich možnosti jsou ale omezené a oni sami přiznávají, že zloději jsou někdy vyzbrojeni lepší technikou, než policie. Možná i proto se daří vrátit jen minimální část ukradených předmětů. Nenejvýš do pěti procent, ale spíš ještě méně."


Video