Pro Vieru Husákovou to měl být příjemný ozdravný pobyt v krásném prostředí bardejovských lázní. V pondělí 17. října 1977 ji po příletu na košické letiště vyzvedl řidič a strážce v jedné osobě - poručík Jozef Jaslovský. První dámu v doprovodu sekretářky předsedy slovenské vlády Blanky Schmizingové dovezl do lázní. Tam se obě VIP pacientky ubytovaly v apartmánovém domě Carola.
Viera Husáková Narodila se 14. června 1923 jako Viera Čáslavská v české rodině žijící v Bratislavě. Vystudovala právnickou fakultu, vstoupila do KSČ, od roku 1948 pracovala jako novinářka. Překládala z francouzštiny a němčiny. Z prvního manželství s právníkem Jozefem Millerem měla dvě děti. Gustáva Husáka si vzala zřejmě v roce 1973, přesné datum svatby není známo. Ke sňatku přispělo pozvání k návštěvě země od indické premiérky Indiry Gándhíové. Ta myslela, že je Husák ženatý, a tak do Indie zvala i jeho manželku. Z neveřejného svatebního obřadu neexistují žádné fotografie. Svoje zvyky nezměnila ani jako první dáma. Žila dál v Bratislavě, běžně chodila bez ochranky a nepotrpěla si na oficiality. |
V místním sanatoriu pro komunistické prominenty měla Husáková prvotřídní péči. V ordinaci ji prohlédl a vyšetřil přímo ředitel lázní František Radáč. Čekaly ji masáže, minerální koupele nebo plavání pod dohledem rehabilitační sestry. K dispozici tu byl kuchař připravující jídla na přání, v pokoji nechybělo nejmodernější vybavení a přímá telefonní linka na pražský Hrad.
Osudný čtvrtek 20. října začal pro prezidentovu choť podobně jako předchozí lázeňské dny. Po snídani přišla v deset hodin dopoledne hlavní sestra, která doprovodila Husákovou a Schmizingovou na zdravotní proceduru.
Protože si první dáma stěžovala na horší spojení s Prahou, přijeli do budovy spojaři, aby telefon v jejím pokoji opravili. Bodyguard Jaslovský zůstal s nimi.
Dopolední léčba v lázeňském domě trvala do půl dvanácté. Řediteli Radáčovi pak Viera Husáková řekla, že „se cítí velmi dobře, nepotřebuje žádné léky a během dosavadního pobytu neměla ani jeden záchvat.“ Oznámila mu také, že už přesvědčovala manžela, aby si i on přijel po návratu z Moskvy do lázní na týden odpočinout.
Jeden přehlédnutý schod
Kolem třinácté hodiny se manželka prezidenta vracela s Blankou Schmizingovou do vily Carola na oběd. Silně krátkozraká Husáková, která navíc nosila tmavé brýle, u vstupu do budovy upadla. Protože trpěla zvýšenou lomivostí kostí, neštěstí bylo na světě.
Villa Carola v bardejovských lázních (na snímku z roku 2012)
„U vchodu do ubytovny soudružka Husáková nezaregistrovala jeden schůdek, na který dopadla levou stranou těla. Hned jsme ji s pracovnicí ubytovny zvedly a v šoku ji odvedly na pokoj,“ vypověděla o den později do policejního protokolu Schmizingová.
Pobledlou Husákovou spatřil její bodyguard. „Zeptal jsem se, co se jí stalo. Řekla mi, že uklouzla a bolí ji levé rameno,“ uvedl Jaslovský.
V tu chvíli se rozběhl maraton ochoty a horlivosti, který měl - aniž by to některý z aktérů tušil - skončit za šest hodin tragédií.
Rentgenové snímky odhalily naštípnutou ramenní kost. Šlo o zlomeninu, kterou by lékaři v bardejovské nemocnici dokázali bez problémů ošetřit. Jenže telefony už vyzváněly a do „záchranné“ akce se zapojily policejní a lékařské špičky.
V 15 hodin odstartoval z Bratislavy vrtulník Leteckého oddílu Ministerstva vnitra, na jehož palubě byl hlavní chirurg bratislavského Státního sanatoria profesor Pavol Novák. Husákové ošetřoval dvě dřívější zlomeniny ruky - v roce 1974 a 1976. Ještě před odletem mluvil Novák o zranění Viery Husákové se svým nadřízeným - ředitelem sanatoria. Ten profesora výslovně žádal, aby „dobře zvážil, zda je převoz pacientky do Bratislavy nutný a jestli nebude možné ošetřit ji na místě.“
Osobní strážce Jaslovský zatím nechal ve spolupráci s místním oddělením Veřejné bezpečnosti vyprázdnit parkoviště u lázní, aby měl vrtulník s lékařem kde přistát. Požadoval také policejní hlídku, která by helikoptéru celou noc strážila. Nečekal totiž, že by se stroj vracel za tmy do Bratislavy.
Odletět, neodletět, odletět
Po přistání vrtulníku v Bardejově to bylo jako na houpačce. Posádka, kterou tvořili tři muži - kapitán letu Milan Fabík, druhý pilot František Mihalík a palubní mechanik Samuel Ďurč - počítala s okamžitým návratem. Motory helikoptéry proto stále běžely.
Posádka vrtulníku Mjr. MILAN FABÍK (37 let) - kapitán letadla. Měl nalétáno přes 3 900 hodin, z toho víc než tisíc hodin na vrtulníku Mi-8. Mjr. FRANTIŠEK MIHALÍK (42 let) - druhý pilot. Dříve pracoval v armádě, byl i leteckým instruktorem. Nalétal 2 566 hodin. Pplk. SAMUEL ĎURČ (42 let) - palubní mechanik. V roce 1976 byl jmenován náčelníkem Leteckého oddílu Ministerstva vnitra, tuto funkci vykonával až do nehody. Nalétal 2 748 hodin. zdroj: Archiv bezpečnostních složek |
Ďurč mával na Jaslovského, aby s Tatrou 613 přijel až k vrtulníku a první dáma si hned přestoupila. Jenže Husáková ve voze nebyla. Čekala v lázních a letět se jí nikam nechtělo.
Auto bylo přistaveno pro lékaře. Ten vystoupil z helikoptéry a nechal se odvézt do vily Carola za pacientkou.
„Profesora Nováka jsem informovala, že soudružka Husáková nechce z Bardejova odjet, i kdyby jí dali ruku do sádry, protože se vzhledem ke svému psychickému stavu obává pobytu v bratislavské nemocnici,“ vypověděla Schmizingová.
Také ředitel lázní počítal s tím, že posádka vrtulníku v Bardejově přespí a poletí až ráno. Všem zajistil večeři i nocleh.
Profesor Novák si však prohlédl rentgenové snímky a Vieře Husákové řekl, že jde o frakturu, která musí být co nejdříve ošetřena ve Státním sanatoriu v Bratislavě. Na odletu trval i kapitán Fabík. Zdůrazňoval, že je nutné vzlétnout do deseti minut.
Loučení u auta bylo podle sekretářky Schmizingové „velmi dojemné“. Husáková si vzala jen nejnutnější věci a nasedla do vozu, který ji měl dovézt k vrtulníku. Přes okno se ještě Schmizingové zeptala, jestli je ochotná se s ní do lázní vrátit a léčbu dokončit. Ta jí to přislíbila. První dáma počítala s tím, že se do Bardejova vrátí už v pondělí. Novák jí však sdělil, že to bude nejdřív za dva týdny.
U helikoptéry potřásl profesor Novák bodyguardovi rukou a řekl mu: „Na shledanou, soudruhu Jaslovský. Až budete v Bratislavě, zastavte se u mě v sanatoriu, chci vám něco říct.“
„Nemám vůbec tušení, o čem chtěl mluvit,“ řekl později osobní strážce policii.
V 17:13 vzlétl vrtulník z velkého parkoviště bardejovských lázní. Na letišti v Popradu doplnila posádka palivo a pokračovala do Bratislavy.
To je moc, vykřikl kapitán
Ve slovenské metropoli se povětrnostní podmínky rychle zhoršovaly. Z protokolu, který je založen ve vyšetřovacím spisu, vyplývá, že o půl šesté večer bylo na letišti Bratislava-Ivanka jasno a dráhová dohlednost 1 800 metrů. O třicet minut později se viditelnost snížila na 400 metrů a za další půlhodinu klesla kvůli husté mlze na pouhých 50 metrů.
Kvůli špatnému počasí přestalo bratislavské letiště v 19 hodin přijímat letadla a povolovat starty. Dispečink doporučoval pilotům sanitního letu s Vierou Husákovou, aby raději přistáli v Piešťanech. To ale major Fabík odmítl.
V 19:13 požádal pilot řídící věž, aby bylo pro převoz pacientky do nemocnice zajištěno jedno vozidlo na bratislavském letišti a druhé auto čekalo pro jistotu v Piešťanech, kdyby nebylo možné v Bratislavě přistát.
Další žádost přišla v 19:20, kdy byl vrtulník asi devět kilometrů od cíle. Piloti chtěli, aby byla naváděcí světla na letišti silně rozsvícena. O pár minut později se jim první pokus o přistání nezdařil. Piloti proto řídícímu středisku oznámili, že to zkusí znovu.
V 19:35 zaznamenala věž poslední slova velitele vrtulníku. „Svítivost, prosím vás, trochu stáhnout,“ požádal Fabík. A vzápětí nespokojeně vykřikl: „To je moc, to je moc!“.
Pak se radarové i radiové spojení s vrtulníkem přerušilo.
Ucítili palivo a tak stroj v mlze našli
Řídící věž vyhlásila pohotovost a na dráhu 22, na níž měla helikoptéra přistát, poslala hasiče. Dispečeři zjišťovali, kolik lidí bylo na palubě. Následoval telefonát na záchrannou službu, která na letiště vyslala tři sanitní vozy.
Elektrikář Jaroslav Marchalín pomáhal na bratislavském letišti hledat havarovaný vrtulník
Od ztráty kontaktu s vrtulníkem uplynula hodina. Stroj hledalo asi patnáct lidí, mezi nimi i elektrikář Jaroslav Marchalín, který na letišti stále pracuje. „Počasí bylo skutečně zvláštní. Tak velkou mlhu jsem ještě nezažil. Z věže nás nasměrovali a my jsme šli pomalu ke křižovatce drah. Orientovali jsme se hlavně díky tomu, že jsme často chodili ven a terén jsme znali,“ řekl iDNES.cz pamětník.
Ve 20:38 oznámila posádka jedné ze sanitek, že se k pohřešované helikoptéře dostala. „Ten pán, co tehdy místo nehody našel, už je po smrti. Ucítil palivo a to mu ukázalo směr. Vrtulník byl rozbitý. Ani jsme si neuvědomovali, že může vybuchnout. Pak to tady obsadili vyšetřovatelé. Když jsem se vrátil na náš velín, nedokázal jsem do rána ani na chvilku zavřít oči,“ vzpomíná pan Marchalín.
Všichni tři členové posádky vrtulníku leželi po nehodě v blízkosti trosek. Byli mrtví. Z helikoptéry se pak podařilo vyprostit profesora Nováka. Lékař byl v bezvědomí, ale dýchal. Sanitka ho okamžitě odvezla na chirurgickou kliniku, zachránit se ho ale nepodařilo. Jako poslední vytáhli záchranáři Vieru Husákovou. Oživování bylo marné, ani ona havárii nepřežila.
Zdrcený prezident: chci ji vidět
Byl to přímo Gustáv Husák, kdo během večera opakovaně telefonoval operačnímu důstojníkovi, aby zjistil, jestli vrtulník s jeho ženou v Bratislavě v pořádku přistál. Muž na druhém konci linky prezidentovi pokaždé sdělil, že zatím nemá žádnou zprávu.
Když se pak Husák dozvěděl, co se manželce stalo, úplně ho to paralyzovalo. „Už byl doma. Mezitím odjel do domku. Tam jsme mu to jako první řekli,“ vzpomínal v televizním dokumentu Roberta Sedláčka někdejší předseda vlády Lubomír Štrougal. „Gusta to vyslechl v klidu, trošku zavzlykal, nic neřekl a odešel od nás. Já jsem ještě popošel pár kroků za ním a povídám: Gusto, nepotřebuješ něco? A on řekl: Ne. Já bych ji chtěl vidět,“ popsal expremiér.
Patologové směli tělo Viery Husákové ohledat, k pitvě jim ale prezident souhlas nedal.
Ve spisu je uložen seznam věcí první dámy, které měla ve vrtulníku a těch, které nechala v lázních v Bardejově. Kabelka z krokodýlí kůže, peněženka, novinářský průkaz, šperky, kosmetika, ale i deset natáček na vlasy nebo tři balíčky žvýkaček. To všechno policie prezidentovi odevzdala.
S úmrtím manželky se Husák vyrovnával dlouho. Když deset týdnů po havárii vystoupil v televizi s novoročním projevem, bylo na něm vidět, jak těžce ztrátu ženy nese (ukázka je v reportáži).
„Husák byl introvertní, velmi uzavřený člověk. S málokým vedl rozhovory soukromějšího charakteru. Viera Husáková byla jednou z těch, kterým se mohl svěřit. Navíc mu dodávala i určitou empatii. Když se dělaly stranické prověrky, právě Viera se v různých případech přimlouvala, aby Husák zasáhl a některým lidem pomohl. Po jejím tragickém odchodu se z něj stal velice osamocený člověk,“ řekl iDNES.cz autor připravované Husákovy monografie Michal Macháček.
Tajné schůzky i utajená svatba. Historik hovoří o vztahu Gustáva a Viery:
Experti zkoumali i možnost teroristického útoku
„Bombový útok ve vrtulníku dne 20. října jsme proti manželce vlastizrádce Husáka připravili my, pracovníci Čsl. ligy proti bolševizmu, odbočka při slovenském ministerstvu vnitra v Bratislavě. Další vlastizrádci budou následovat. Smrt komunistickým vlastizrádcům!!,“ napsal po nehodě údajný kapitán LPB Zelený v dopise adresovaném bardejovské policii.
Prověřování ukázalo, že šlo o anonym, který neměl s existující Českou ligou proti bolševismu reálnou spojitost. Potvrzovaly to také formulace v dopise. Skuteční zástupci Ligy používali zkratku ČLPB, ne LPB. Organizace měla v názvu slovo „Česká“, nikoliv „Čsl.“.
Havarovaný vrtulník Mi-8 vyroben 28. 10. 1974 v provozu od 28. 12. 1974 nalétal 666 hodin nebyla na něm provedena žádná oprava zdroj: Archiv bezpečnostních složek |
Výbuch bomby vyšetřovatelé vyloučili. „Při prohlídce nalezených trosek letadla nebyly zjištěny stopy po působení ohně na palubě. Stejně tak nebyly nalezeny stopy, jejichž tvar, vzhled a velikost, jakož i způsob jejich roztroušení by nasvědčoval následkům exploze na palubě letadla za letu,“ uvedli experti. Nenašli ani důkazy „o provedení nebo pokusu násilí na posádku za letu“.
Podle závěrečné zprávy byl pilot během přistání v mlze oslněn světelnou řadou Calvert. Po jejím ztlumení začal s vrtulníkem prudce klesat. Když světla na zemi znovu spatřil, nacházel se jeho stroj nad posekaným kukuřičným polem. Zbytky rostlin, prach a další nečistoty se ve vzduchu zvířily a pilot ztratil prostorovou orientaci. Chtěl vzlétnout, ale vrtulník kvůli setrvačnosti ještě několik sekund klesal. Přitom zavadil předním podvozkovým kolem i okrajem listů rotoru o zem. To byl moment, kdy se už katastrofě nedalo zabránit.
„Povětrnostní podmínky v době přiblížení na přistání na Letišti Bratislava Ivanka byly naprosto nevhodné pro přistání a již předem vylučovaly úspěšné dokončení přistání,“ uzavřel ve zprávě z 15. listopadu 1977 podplukovník Juraj Gbúr. Když vyšetřování skončilo, byly trosky vrtulníku zničeny napalmem.
V souvislosti s úmrtím Viery Husákové přišly na Ústřední výbor Komunistické strany Československa i na Hrad desítky kondolencí. Soustrast vyjádřil například sovětský vládce Leonid Iljič Brežněv, americký prezident Jimmy Carter, kubánský vůdce Fidel Castro, ale také běžní lidé. Zajímavostí je podle vedoucího Archivu Kanceláře prezidenta republiky Jakuba Doležala dopis školáka z Prahy, který chtěl Husáka potěšit obrázkem kocoura z knihy Mikeš.
Tehdy byl kluk, dnes je mu o 40 let víc. Jak na dopis Husákovi vzpomíná:
Od pátku 21. října do neděle se mohli lidé na Hradě podepsat do kondolenční knihy. Využil toho třeba režisér Otakar Vávra.
Veřejnost se s Vierou Husákovou rozloučila v pondělí 24. října. Smuteční projev v bratislavské síni Slovenské filharmonie pronesl Lubomír Štrougal. Pak byla rakev převezena na hřbitov Slavičí údolí. Zazněly další projevy a na závěr Internacionála.
Bílý náhrobní kámen se jménem první dámy je umístěn v části vyhrazené významným slovenským osobnostem. Čtyři desítky let je připomínkou toho, jak tragické důsledky může mít někdy bezbřehá servilita k mocným.
