Boris Trávníček žije s rodiči a starším bratrem v Habrovanech na Vyškovsku. Jeho život od základů změnila loňská hodina dějepisu na židovském hřbitově v pár kilometrů vzdáleném Rousínově.
Český internet pomáhá, pomozte i vy
Boris a jeho rodiče se přihlásili do projektu Konta BARIÉRY a Bílého kruhu bezpečí. Chlapci či dalším handicapovaným můžete pomoci odesláním libovolné finanční částky na on-line platební bránu kartou nebo převodem na sbírkový účet 17 111 444/5500 se speciálním variabilním symbolem pro Borise 201202. Podpořit ho můžete i roční dárcovskou SMS ve tvaru DMS ROK KONTOBARIERY na telefonní číslo 87 777. Pokud se podaří získat více peněz, budou tyto prostředky rozděleny mezi další potřebné. Podrobnosti najdete na www.internetpomaha.cz. |
Stačil jeden neopatrný pohyb spolužáka a na chlapce se zřítil několik set kilogramů těžký náhrobek. Kámen mu poranil míchu, ledviny a játra, rozdrtil dva obratle a způsobil mu otevřenou zlomeninu nohy. Přežil jen díky rychlému zásahu lékařů.
Následky ale byly fatální. "Doktor nám nejprve řekl, že Boris bude jen ležet. Že je tam velký rozsah zranění na páteři a že bude moci hýbat jen horními končetinami a trošku hrudníkem," vzpomíná na šokující zprávu chlapcova matka Kristína.
Nejčernější prognózy lékařů se naštěstí nevyplnily. Třináctiletý Boris dnes tráví většinu dne na vozíku, na kterém jezdí do školy i s kamarády ven, denně cvičí a hlavně chce znovu začít sportovat.
Osm měsíců v nemocnici a léčebně
Za obrovským pokrokem se skrývá několikaměsíční vytrvalá práce lékařů, fyzioterapeutů a hlavně úsilí třináctiletého chlapce, kterého neudolaly ani vyhlídky na život strávený na vozíku.
Na spinální jednotce Fakultní nemocnice Brno (specializované oddělení pro péči o pacienty s poškozením míchy - pozn. red.), kam se dostal po několika týdnech pobytu na pracovišti ARO a jednotce intenzivní péče, začal usilovně cvičit.
"Paní doktorka nakonec nevěděla, co s ním, protože si všechno nadcvičil," říká Kristýna Trávníčková.
Po třech měsících na spinální jednotce přesunuli chlapce do Hamzovy léčebny v Luži-Košumberku, která se specializuje právě na lidi s pohybovým postižením.
"V Luži se cvičilo od sedmi od rána až do tří hodin. To už jsem se zvládal obléknout i přesunout sám," vzpomíná Boris na období od konce loňského září do začátku letošního února.
V léčebně začal docházet i do školy a tak se mu podařilo dohnat, co během pobytu v nemocnici zameškal. Seznámil se tam navíc s vrstevníky, kteří mají stejný handicap jako on. "Bylo nás asi pět kluků do dvaceti let. Každý večer jsme hráli poker," směje se.
Začal hrát stolní tenis, chytá ryby a těší se na handbike
Dnes už je Boris doma v Habrovanech. Denně dojíždí do školy, kde celé rodině vyšli po těžkém úrazu vstříc. "Ve škole mu přesunuli třídu, upravili záchod," říká chlapcův otec Petr Trávníček. Škola je vybavená plošinou pro vozíček a vozí ho do ní bezbariérový autobus.
Pětkrát týdně pak Boris jezdí po škole na rehabilitace, každé ráno navíc cvičí i na speciálním přístroji doma. "Rehabilitace je na celý život, jak jednou začne, tak už nesmí přestat cvičit," ví chlapcova matka.
To ostatně nemá chlapec, který se sportu věnoval odmalička, v úmyslu. Naopak se snaží znovu začít aktivně žít i se svým handicapem. Udělal si rybářský lístek a pravidelně jezdí s tátou do bazénu plavat. V léčebně navíc začal hrát stolní tenis a už příští měsíc ho čeká první turnaj.
"Chtěl bych hrát i basketbal. Hraje se v něm evropská liga, až budu větší, tak bych to chtěl zkusit," říká chlapec, jehož největší vášní byl až donedávna fotbal, v němž to dotáhl do druhé nejvyšší ligy žáků a pravidelně se účastnil i krajských, republikových a mezinárodních akcí.
Jeho velkým přáním je teď také handbike, tedy speciálně upravené ruční kolo. "Je to prostředek, který by mu mohl aspoň částečně přiblížit aktivity, které provozoval, když byl zdravý," vysvětluje Petr Trávníček důvod, proč se rodina přihlásila do projektu Konta BARIÉRY. "Hodně jsme jezdili na kole, takže až bude handbike, tak zase vyjedeme všichni," dodává jeho manželka Kristína.
Učiteli nemáme nic za zlé, říká chlapcův otec
Do budoucna má rodina Trávníčkových jasno. "Budeme dál sportovat, chodit na ryby a trénovat psa. Budeme mít vlčáka, Boris už má vybrané štěňátko, aby s ním všechno sdílelo," nastiňuje Kristýna Trávníčková.
Borise, který je nyní v osmé třídě, čeká za rok rozhodování, co bude dál dělat. Nejvíce ho zatím láká obchodní škola, chtěl by pracovat jako účetní. V osmnácti letech by si chtěl udělat řidičák a časem se třeba i osamostatnit.
Ani milovaného fotbalu se zcela nevzdal. I když se nemůže prohánět s ostatními hráči po hřišti, uvažuje nad pozicí trenéra. "Říkal, že si udělá trenérské zkoušky, že bude dělat asistenta a pak trenéra, když ho budou chtít," říká chlapcova matka.
I když se s neštěstím, které jejich rodinu postihlo, Trávníčkovi z části vyrovnali, udělat tlustou čáru za loňskou událostí ještě nemohou. Policie, která případ vyšetřovala, totiž obvinila učitele, jenž třídu na hřbitov vzal, z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.
"Učiteli nemáme nic za zlé, za nic nemůže. Dokonce jsme podepsali papír, aby nebyl trestně stíhaný," uvádí Petr Trávníček. I tak se ale případ zřejmě dostane před soud. Státní zastupitelství totiž na muže podalo v půlce loňského prosince žalobu.
