Janina Hřebíčková se nebojí, že by ji v islámském světě jako ženu méně respektovali. "Mé působení ve třech islámských zemích prokázalo opak," říká k tomu a dodává, že Irák patřil k nejrozvinutějším zemím v arabském světě.
Arabsky se ale zatím neučí, přiznala se čtenářům. Ovládá angličtinu, bulharštinu, chorvatštinu, ruštinu, makedonštinu a částečně rozumí albánsky a italsky.
Iráku předcházelo Kosovo
Málokdo toho zažil tolik, co ona. Třináct let prakticky nepřetržitě působila ve válečných zónách bývalé Jugoslávie. V roce 2002 pracovala Janina Hřebíčková jako mediální a politický poradce francouzského starosty Prištiny.
Předtím tři roky točila krátké dokumenty v televizi mírové mise OSN v Kosovu. Předtím byla v Londýně v BBC, ale několik měsíců i v Gaze či v Jižní Koreji. Měla málo času na soukromí, ale přece jen stačila vychovat syna Ondru.
Půl roku to zkoušela i v Nově. Nevydržela. Kratičké šoty ze zahraničí ji nebavily. Před časem nabídla své zkušenosti na ministerstvu zahraničí. Chvíli se nic nedělo, ale pak ji oslovili s Irákem. Jak vidí svou úlohu v Bagdádu?
"Budu jakýmsi mezičlánkem mezi organizací na obnovu Iráku a Českou republikou. Budu se snažit, abych posílala české odborníky tam, kde mohou Iráčanům prospět. Mám také jednat s iráckými představiteli, koordinovat pomoc jejich zemi a jezdit často do terénu," dává Janina Hřebíčková několik případů.
"Počítám s tím, že se mí lidé uplatní na ministerstvech, a nevylučuji, že budou radit i budoucím představitelům irácké vlády," soudí česká koordinátorka Úřadu pro obnovu a humanitární pomoc v Iráku.
Kdo se s ní seznámí, tomu není zatěžko uvěřit, co tato dvaačtyřicetiletá žena říká. "Vím, že to zní banálně, ale nejde mi o peníze ani o žádnou kariéru. Myslím, že právě teď bych mohla být užitečná."
Když se jí zeptáte na kteroukoli etapu jejího profesionálního života, vždy začíná prakticky stejně: Bylo to báječné, zajímavé a moc přínosné.
