Asi za čtvrt hodiny jsem ze dvou metrů viděl i útok na Mc Donalds v horní části Václavského náměstí, na KFC o kus níž. Chci důrazně upozornit, že z přibližně dvoutisícového davu roztloukalo výlohy asi deset lidí – což není ani jedno procento.
Po pořízení snímků jsem poodstoupil od Mc Donalds asi patnáct metrů, v té chvíli se od agresivní skupinky vandalů odpojili dva lidé – zahalené tváře a v rukou tyče. Zastavili se přímo vedle mne a na chvíli si sundali šátky – nevěřil jsem svým očím! Byli to asi patnáctiletí puberťáci, jeden ještě téměř mutoval a s hýkavým smíchem se obrátil na svého kumpána:
„Hehehe, tak jsme udělali tržbu u Meka, kam pudem teď?“ - „Na KFC!“ Opět si nasadili šátky a s tyčemi šli rabovat KFC. Pubertální parchanti, kteří neprotestují proti ničemu, ale využijí anonymní beztrestnost davu k „hrdinskému“ vandalství.
Tato sotva jednoprocentní skupina vandalů, kteří by se připojili kdykoliv ke komukoliv, pomohla utvořit mediální obraz veškerých (!) odpůrců negativních dopadů globalizace jako primitivních, militantních a agresivních vandalů.
Naše politická scéna se k protestujícím až na výjimky vyjadřuje v souladu s objednávkou veřejnosti tak, jako ruská generalita o Čečencích: „všichni jsou lumpové, všichni jsou teroristi, všichni jsou násilníci, nejlépe snad do nich (všech) střílet“…
V tolik populárním „protidemonstračním“ guláši pak zanikají jemnější chuťové odstíny – třeba to, že na dlažební kostky, které ten večer dle mého svědectví házela opět skupinka asi dvanácti lidí, odpovídali policejní obrněnci stejnou mincí, jenomže krom slzného plynu metali policisté dlažební kostky na celý dav plošně (tedy i mezi novináře) – kteří helmy ani štíty nefasovali. Viděl jsem i v panice prchající dav, jeden člověk upadnul a v příští chvíli ho ležícího kopali a pendreky mlátili tři policejní „těžkooděnci“.
V palcových titulcích, které se bohužel nestydí užívat pohledu kolektivní viny – „Demonstranti rozmlátili….“, „Aktivisté rozbili…“, „Odpůrci globalizace zdemolovali…“ (ptám se – skutečně všichni…?) zanikají další skutečnosti –
Po Praze se konaly také naprosto nenásilné protesty, kdy lidé hráli divadlo, „bubínkovali“ nebo jen tiše seděli na zemi, drželi se za ruce a drželi minutu ticha za všechny lidské oběti i ekologické dopady chybné regulace ekonomické globalizace (viz. naprosto nenásilný happening ve středu večer na Staroměstském náměstí). V městské knihovně se také konal cyklus zajímavých přednášek a dokumentárních filmů o dopadech globalizace (Jiná zpráva).
Na jednu stranu chápu novináře, že média byla zaplavena především obrazy pekla (čtenáři si tyto záběry žádají víc než sedící aktivisty nebo seriozní přednášky v knihovně). I já jsem fotil vlastně hlavně tyče a střepy.
Ale neházejte veškeré aktivisty do jednoho pytle – mnoho lidí může mít pocit, že existuje velký problém (třeba chybná regulace ekonomické globalizace), mají ale vzájemně velmi odlišné představy o řešení, o prostředcích, i o příčinách. V srdci Evropy se tak krom ekologických iniciativ, novodobých hippies, uznávaných organizací sledujících dodržování lidských práv ve světě či zahraničních přednášejících sjeli i skalní komunisté, ultra-anarchisté, Che Guevarovci – a bohužel i nebezpeční vandalové a agresivní bojůvky.
