Zeměkoule

Zeměkoule | foto: NASA

Neexistuje předem daná odpověď na otázku, jaký bude svět v roce 2030

  • 2
Jak bude svět vypadat za dvě desítky let? Ovšemže to nikdo neví, ale některé věci jsou pravděpodobnější než jiné. Firmy a vlády musí dělat poučené odhady, protože některé z jejich dnešních investic mají životnost přesahující dvacet let. V prosinci svůj odhad zveřejnila Národní rada zpravodajských služeb (NIC) Spojených států; jmenuje se Globální trendy 2030: Alternativní světy.

Prognóza NIC očekává transformovaný svět, v němž „žádná země – USA, Čína ani jiný velký stát – nebude hegemonickou velmocí“. To odráží čtyři „megatrendy“: posilování vlivu jednotlivců a růst globální střední třídy, rozptylování moci od států mezi neformální sítě a koalice, demografické změny vyplývající z urbanizace, migrace a stárnutí a zvýšenou poptávku po potravinách, vodě a energiích.

Každý z trendů přispívá ke změně světa a „velkou měrou obrací historický vzestup Západu od roku 1750, obnovuje váhu Asie v globální ekonomice a zahajuje novou éru ‚demokratizace‘ na mezinárodní i vnitrostátní úrovni“. USA zůstanou „první mezi rovnými“ v tvrdé i měkké moci, ale „‚unipolární moment‘ je pryč“.

Demografická interaktivní mapa amerického Úřadu pro studium populace

Nikdy však nelze bez rizika konstruovat budoucnost pouhou extrapolací současných trendů. Překvapení jsou nevyhnutelná, a tak NIC také určuje to, co označuje za „změny ve hře“, tedy jevy, které by mohly hlavní trendy nečekanými způsoby vychýlit.

Samé nejistoty a otázky

První mezi takovými zdroji nejistoty je globální hospodářství: vyústí volatilita a nevyváženosti v kolaps, anebo povede silnější multipolarita k větší odolnosti? Obdobné je to s další otázkou: dokážou se vlády a instituce dostatečně rychle adaptovat, aby změny zužitkovaly, anebo jimi budou přemoženy?

Navíc: přestože mezistátních konfliktů ubývá, některé regiony jako Střední východ, jižní Asii a Afriku budou nadále sužovat vnitrostátní střety vyvolávané mladými populacemi, politikami rozštěpených skupin a vzácnými zdroji. To vede k další otázce s potenciálem změnit vývoj hry: zůstane regionální nestabilita pod kontrolou, nebo bude rozdmýchávat celosvětovou nejistotu?

Dále je tu soubor otázek týkajících se vlivu nových technologií. Budou zjitřovat střety, anebo včas vyspějí a rozšíří se tak, aby dokázaly řešit problémy zapříčiněné narůstající populací, překotnou urbanizací a změnou klimatu?

Role Ameriky

Poslední faktor schopný změnit hru je budoucí role Ameriky. Podle názoru NIC mnohovrstevná podstata americké moci naznačuje, že i když Čína předstihne Spojené státy ekonomicky, snad už v roce 2020, USA si do roku 2030 pravděpodobně vedle dalších velmocí udrží pozici světového lídra. „Eventualita, že přetížené USA budou čelit sílícím požadavkům,“ tvrdí NIC, „má větší potenciál než riziko, že USA někdo na pozici nejvýznamnějšího politického lídra světa vystřídá.“

Americký prezident Barack Obama (vpravo) a čínský prezident Chu Ťin-tchao na summitu Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC). (Honolulu, 12. listopadu 2011)

Je to pro svět dobře, nebo špatně? Podle NIC „zhroucení nebo nenadálý ústup americké moci by s největší pravděpodobností vedl k vleklému období globální anarchie,“ jíž by „chyběl stabilní mezinárodní systém i úvěrová mocnost, která by USA nahradila“.

Ranou verzi své zprávy projednala NIC s intelektuály a představiteli dvaceti zemí a uvádí, že žádná z nastupujících mocností světa nemá revizionistický názor na mezinárodní řád ve stylu nacistického Německa, císařského Japonska nebo Sovětského svazu. Vztahy těchto zemí s USA jsou ale rozporuplné. Světový řád pod vedením USA jim sice prospívá, ale často je dráždí americká přezíravost a unilateralismus. Jedním z přitažlivých rysů multipolárního světa je slabší dominance USA, jenže horší než mezinárodní řád opřený o USA může být jedině úplná absence řádu.

Otázka americké role ve snaze zajistit k roku 2030 příznivější svět má pro prezidenta Baracka Obamu na počátku druhého volebního období důležité důsledky. Svět stojí před novým souborem nadnárodních výzev, k nimž patří změna klimatu, nadnárodní terorismus, nebezpečí v kyberprostoru a pandemie. Řešení všech těchto problémů vyžaduje spolupráci.

Lépe je sčítat plusy

Obamova Národní bezpečnostní strategie z roku 2010 prohlašuje, že USA musí na moc pohlížet jako na interakci s kladným, nikoli nulovým součtem. Jinými slovy, můžou být chvíle, kdy je mocnější Čína pro USA (a pro svět) přínosem. Spojené státy by například měly s nadšením přivítat posílení schopnosti Číny zmírňovat své světově největší emise skleníkových plynů.

Dvě pětiny uživatelů internetu pochází z Asie.

Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová uvedla, že zahraniční politika Obamovy vlády je založena na „chytré moci“, která kombinuje prostředky tvrdé a měkké moci, a dále prohlásila, že bychom neměli hovořit o „multipolaritě“, nýbrž o „multipartnerstvích“. Rovněž zpráva NIC má za to, že se Američané musí naučit lépe ovládat moc společně s dalšími státy, jakož i nad nimi.

Jistěže, ve věcech plynoucích z mezistátních vojenských vztahů zůstane klíčová schopnost rozumět tomu, jak vytvářet aliance a vyvažovat moc. Ani sebelepší vojenské uspořádání však mnoho nepomůže k vyřešení řady nových nadnárodních problémů světa, které ohrožují bezpečnost milionů lidí přinejmenším tolik jako tradiční vojenské hrozby. Vůdcovská schopnost u takových problémů bude vyžadovat spolupráci, instituce a vytvoření veřejných statků, z nichž budou moci čerpat všichni a nikdo nebude vylučován.

Zpráva NIC správně uzavírá, že neexistuje žádná předem daná odpověď na otázku, jak bude svět v roce 2030 vypadat. Jestli budoucnost rozehraje vlídné nebo neblahé scénáře, záleží zčásti na politikách, které zavádíme dnes.

Joseph S. Nye, Jr

Joseph S. Nye vyučuje na Harvardově univerzitě a napsal knihu The Future of Power (Budoucnost moci).

Copyright: Project Syndicate, 2013. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.


Video