Zkušený řidič potvrdí, že silniční dopravu řídí asi deset logických pravidel a zvyků, nikoliv dvě stě stran předpisů. Česká silnice je aréna hrubců. Přejedou vás před novelou zákona i po novele zákona.
Nad průběhem většiny dopravních nehod zůstává rozum stát - jsme národ automobilových sebevrahů? Ne, to se jen fanaticky vybíjejí hrubci, ozbrojeni autem, smrtonosnou zbraní. Nevybíjejí se však dostatečným tempem - přibývá jich.
Těmto poměrům vláda čelí, jak je zvyklá: narůstáním a komplikováním předpisů a zvyšováním dohledu nad řidiči. Připomíná to doby slavných "měsíců bezpečnosti", kdy se veškeré esenbáctvo naráz vrhlo na řidiče.
Smyslem akce nebyla "bezpečnost" jízdy, nýbrž naopak "nebezpečnost" vyceněného dračího zubu státu. Řidiči prošli "výcvikem" v ponižování a šikanování. Pak se jelo dál.
Touto cestou jde i dnešní vláda: občas utáhnout šroub a vycenit zub. Utažený šroub má svůj manifestační efekt: lidi otravuje a dobré věci neprospěje. Z lidí, kteří na utažený šroub kašlou, hněte zločince. Důsledně vzato, nejvíc bezpečí by nepřinesl příkaz "vždy zastavit" před přechodem, nýbrž příkaz "nikdy auto nerozjíždět".
Ale vláda ví, že v Čechách musí mít zákaz zadní dvířka. Každý, kdo ušlápnutě tkví v životě, napřímí se, když vleze do silného auta, když se svobodně a vítězně rozjede vpřed - jako pták - proti betonové zdi či proti nevinnému.
Prásk! Je po svobodě, autě i člověku. O kus dál - startuje další. Nedivme se, že vláda strašlivě vládne. Tak strašlivému lidu? Vždyť z něj pošla. Nepostaví policistu na přechod, nýbrž půjde přepisovat paragrafy.
