Pár příkladů: olověný benzin special stál osm korun, benzín super devět korun, auto Favorit na čekání v pořadníku a za vinkulované (předem zaplacené) peníze 72.000 korun, obyčejné západní auto jako třeba WV Golf, nebylo na našem trhu vůbec, česká barevná televize Color 110 STW byla k mání po známostech za třináct tisíc korun, jediný druh CD přehravače stál 9.990 Kčs, dolar na černém trhu sedmdesát korun, německá marka čtyřicet korun, obyčejná dušená šunka sto korun za kilo, trvanlivý salám Vysočina sedmdesát za kilo, živý kapr nebo párky pětadvacet korun za kilo, půllitr rumu byl za padesát korun, dvacítka amerických cigaret za třicet korun, licenční pepsi-cola ze Slušovic stála pětadvacet korun za jeden a půl litru, desítka pivo v hospodách čtvrté kategorie 2,50 Kčs, pivo Prazdroj 12 v lepších restauracích 4,40 Kčs, černá třináctka U Fleků 4,10 Kčs (v roce 1980), jídlo v restauracích se dalo pořídit od nějakých patnácti až osmnácti korun, banány se objevovaly dvakrát třikrát do roka s cenou kolem třiceti korun za kilo, ananasy pro nás neexistovaly, na trhu jediná balená mletá káva Fénix stála čtrnáct korun šedesát haléřů za padesátigramový balíček atd.
Masné obchody byly v pondělí plánovitě zavřené, v úterý po dodávce zboží v nich byly fronty až ven. Trvalý dostatek byl pouze a jedině cigaret, alkoholu a stranického tisku. Tyto obchodní artikly nechyběly opravdu nikdy a nikde. Laciné bylo jen to, co bylo státem dotované zápornou daní z obratu, chleba (bochník 1,5 kg stál 4,20 Kčs a ne 2,80 Kčs jak je uvedeno v článku ekonomické rubriky), mléko a mléčné výrobky a energie, pitná voda byla prakticky zadarmo. Jak se tehdy zajišťovaly dostatečné zemědělské výnosy a výroba mléčných výrobků, to už je jiná kapitola, viz článek o krevním rozboru ministra Ambrozka.
Existoval ale mnohem horší problém. Díky polské inflaci a pevnému kurzu polského zlotého proti naší koruně ceny v našich obchodech pro Poláky rychle padaly a naši severní sousedé sem pořádali úplné nájezdy. V příhraničních obchodech to občas vypadalo, jako by prodávali regály. Poláci brali úplně všechno. Režim nebyl schopen zareagovat ekonomicky, čili úpravou kurzu koruny nebo zvýšenou výrobou a dovozem, ale jak už to uměl, tak jedině represivně. Limitováním prodeje, zákazem vývozů a pohraničními kontrolami.
Celníci na hranicích prohlíželi každé auto a každý autobus a zabavovali prohibiční zboží, které poté odváželi pomocí armády do skladů nákladními auty. Pašování, veksl, šmelina a černý trh byly běžnou normou, zatímco Rudé právo psalo o zvýšené iniciativě při řešení problémů a neodkladné nutnosti intenzifikace odstraňování negativních jevů a prohlubujících se problémů v době přestavby a demokratizace rozvinuté socialistické společnosti. Ať už si kibicové a frustrovaní kritikové říkají co chtějí, přeměnou ekonomiky jsme prošli celkem bez větších úrazů a žijeme si mnohem lépe, než kdysi dávno na konci éry pevné jednoty bratrských dělnických stran.
