 foto: z1tv.czČeši mají odjakživa vzácný talent rozhodovat se v těch nejzávažnějších otázkách špatně. |
Takto je svět zařízen, žádné neutrální ráje nejsou, pro maličké země tím spíš a pro Českou republiku, usídlenou na evropské křižovatce, dvojnásob.
Bojovníci proti radaru i bojovníci za radar by si měli otázku takto položit: Jaký radar chci? Možná se jim pak bude lépe rozhodovat. Být proti USA je efektní, vzrušující, lidi to baví a shromažďují všelijaké protiamerické důvody.
Až se bude jednat o radaru z Ruska, nikdo shromažďovat protiruské důvody nebude, nikdo nebude demonstrovat ani hlasovat proti. Rusové u nás už měli rakety, dokonce i jaderné nálože, nikoho se neptali, nikdo neprotestoval, a jestli ano, tak ho rychle dali do vězení.
Odpůrci radaru z USA jsou v paradoxní situaci: za to, že mohou protestovat, vděčí politickým svobodám, které právě USA představuje ze všech svobodných zemí nejvýrazněji. Až se naše země zas přesune k Rusům, bude po svobodách i po protestech. Kdo sleduje nynější putinovskou politiku, ví, o čem je řeč.
Radar ano, či radar ne – to představuje komplex kulturních a civilizačních možností asi tak, jak ho představuje nabídka civilizace moskevské a washingtonské. Z nich je třeba si vybrat.
Hloupý obchod
Češi mají odjakživa vzácný talent rozhodovat se v těch nejzávažnějších otázkách špatně. Vybrat si mezi atlantickou civilizací a civilizací ruského samoděržaví není obtížné. Všechna fakta jsou známá, informace na talíři, názory jasné, počínaje Havlíčkem (po návratu z Ruska), konče třeba tímto článečkem.
A špatné rozhodnutí je přesto na spadnutí. Argumenty jsou už nashromážděny: radar je nezdravý, vrhá nás do područí USA, přiláká odvetu teroristů. Zdravotní závadnost je politický humbuk, věda ho nepotvrdila, područí nám hrozí, ale ne z USA, a říkat, že radar přiláká odvetu teroristů, je totéž jako říkat, kdo zamyká dům, láká lupiče.
Opozice, které v dobách, kdy vládla, radar nevadil, z něj teď učinila (vedle třicetikoruny) zásadní vnitropolitické téma, které má rozdělit národ a opozici pozvednout k moci.
Je to hloupý obchod – místo hlubšího spojení se společenstvím demokratických zemí pofiderní čtyřletá vláda ČSSD. Ohrozit kvůli čtyřem či osmi letům moci bezpečí státu je divný obchod. Socialisti ho chtějí udělat. Pacifisti a jiní snílkové by si měli uvědomit, že být proti radaru z USA neznamená, že radar mít nebudeme, nýbrž že ho budeme mít ve stejné či jiné formě z Ruska.
Kde je mocenské vakuum, kde je vyklizený prostor, tam se velmoc, která je po ruce, přirozeně vsákne. Rusové se ještě neodmysleli z ideje, že Česká republika je maličké bližší zahraničíčko, z nevděčnosti Čechů dočasně kamsi zatoulané či vypadlé z hnízda.
Talent rozhodovat se špatně je vždy založen na špatně nastavené hierarchii problémů. Důležité pro Českou republiku není, kdo tu bude čtyři roky vládnout, nýbrž kam ta republika strategicky náleží: k samoděržaví, nebo k demokracii?
Vlády se střídají, žádná nevydrží dlouho, strategické umístění země je trvalejší děj – a vždy zemi něco zásadního přinese. Co přinesli Rusové, či přesněji Sovětský svaz, víme všichni. Pokud to zas chceme, a Rusové toho doma mají dost, buďme proti radaru z USA. Ale musíme to říkat vědomě: nechci radar, chci způsob vlády z Ruska. Všechno ostatní jsou výmluvy nezodpovědných a krátkozrakých lidí.
